Dovolená

         Letošní létací dovolenou jsme si s manželkou naplánovali po Čechách. Já chtěl poznat startoviště v Krkonoších (nikdy jsem tam nelétal) a nějaké to koupání a slunění pro manželku Zdenu tam mají také.

         Vyrazili jsme v pátek 17.6. nejprve k příbuzným k Jeseníkům. Podle předpovědi počasí to mělo být super. Jenže v sobotu moc foukalo a v neděli se vítr stočil od severu. To v Jeseníkách není nic moc. Za pomoci několika kamarádů a telefonu jsem sehnal kolegu padáčkáře a ten se mnou a svojí rodinou vyrazil na Suchý vrch. Sám bych to nenašel. Ale startoviště je tam příšerné, samé stromky, větve, vysoká tráva. Navíc foukalo hodně z boku a tak jsme po půl hodince přistávali. Honem jsem se přesunul k Šanovu, kde je v lesním průseku úzká sjezdovka a převýšení max. 150 m . Nic moc, ale odpovídalo to směru větru. Už z dálky při příjezdu byly vidět dva hadry nad kopcem a další na startovišti. Pokusil jsem se s báglem rychle vyběhnout kopec, ale nahoru to šlo čím dál pomaleji. Na startu bylo více padáčkářů, vítr se zase stočil více k západu a prý tam čekali celou dobu až poleví. Polétali jsme zase tak do půl hodinky a vítr se ztišil úplně.

Suchý vrch	Šanov

         V pondělí jsme přejeli k Liberci na Ještěd. Prošli si kopec a podle popisu startovišť na www.skyfly.cz jsem našel sjezdovku na sletík. Bylo poledne, nikde nikdo, větřík téměř žádný a tak jsem si prohlédl i přistávačku. Nahoru jede lanovka a druhý pokus už byl úspěšnější. Stoupáky byly slabé, ale nabral jsem výšku nad kopec, prohlédl si vysílač a vydal se po větru. Čím jsem byl dál od Ještědu, podmínky se zlepšovaly. Oblétl jsem prostor okolo letiště Hodkovice, pak Mnichova Hradiště a dolétl k prostoru TRA62 před Mladou Boleslavý. Výšku jsem měl ke 2000 m n.m., dál jsem nemohl a tak jsem se stočil na Jičín a po pár kilometrech přistál. Večer jsme dorazili do Špindlerova Mlýna v Krkonoších a přespali v kempu.

Ještěd
	Ta světlá tečka na obzoru je pořád Ještěd.

V úterý už bylo úplné bezvětří a tak to vyhrála Černá hora. Tam se nás sešlo snad třicet. Polétali jsme místně, chodilo to tak 800 nad start. Když mě to přestalo bavit, vydal jsem se SZ po kopcích, ale už jsem nic moc nepotkal a přistál u Vrchlabí.

Černá hora i se startem

Ve středu ráno se po obloze honily mraky a tak jsme si prohlédli Špindl a využili místní nabídku atrakcí. Bobovou dráhu, přejezd na laně pod přehradou a houpačku o výšce 16 metrů .

Odpoledne jsme lanovkou vyjeli na Pláně. Zdálo se, že ještě hodně fouká. Zavolal jsem na meteosondu na Č.Horu a podle ní foukal 1m, v nárazech 3 m . Tak jsem usoudil, že je to jen termika z údolí. Nebyla! Po startu jsem při přímém letu postupně nabíral výšku, ale při točení bych byl hned za kopcem. Takže to byly spíše jen osmičky a pak se spídem dolet do údolí na přistání. To je v  závětří a tak to nebylo moc veselé. Větší radost jsme si udělali v místním aquaparku.

Pláně

Čtvrtek byl zase větrný. Udělali jsme si výlety po okolí (Adršbašské skály doporučuji) a navečer se stavili na Zvičině. Je to zase sjezdovka s malým převýšením, směr větru i síla by asi odpovídali. Jenže když jsme to našli, sedělo tam zkroušeně šest padáčkářů a čekali alespoň na malý závan. Někteří také přijeli jako my díky silnému větru. Bylo to zajímavé, jestli se vítr pouze urychloval přes Krkonoše, tady prostě nic. Tak jsme si všichni udělali jen sletík. Já už na nic nečekal, ale podle místních se prý stává, že večer přijde laminární svahovací vítr díky ochlazování v horách a stékání do údolí.

Zvičina

Pátek už byl zase bez jediného závanu, vzduch přehřátý a tak jsem se nechal dovézt do Janských lázní pod lanovku na Černou horu. Prošel jsem si kopec i s báglem na zádech, podíval k rozhledně, k vysílači  a dorazil před polednem na start. Byl jsem první, ale po chvíli dorazili další a šli do toho hned. Přidal jsem se k nim a snad po půlhodinovém boji se dostal nad kopec. Postupně se podmínky zlepšovaly a přibývali další padáčkáři. Po dvou hodinkách jsem si přistál kousek pod kopcem u kempu Slunečná, ve kterém jsme poslední dvě noci přespávali a  je tam taky rybník, u něhož jsem měl Zdenu.

Nad Černou horou

Na sobotu jsme už měli naplánován návrat se zastávkami u známých a příbuzných. A večer přišly první přeháňky a bouřky.

Takže i když počasí na létání nebylo ideální, myslím že skoro sedm hodin strávených s nohama nad zemí není tak špatné a jelikož se Zdenča vrátila opálená, je to přímo ideální. Poznali jsme zase pár krásných míst, já vyzkoušel  čtyři nová startoviště a zážitků máme na rozdávání. Vlasta

VÝPISY Z GPS