Paraglidové křídlo jako dopravní prostředek

 

V pátek po státním svátku bylo v práci mrtvo a venku super letové počasí. Té kombinaci se nedá odolat, tak si hned ráno beru volno a vyrážím s Honzou na Vidlatou Seč (Litoměrice) s ambicemi zopakovat Vlastův 160 km let do Alp.

Zvolil jsem ale špatnou trasu, Vysočina se slila v 7/8 oblačnosti a já po 95 km přistál kousek od rodných Oponešic. Do Brna daleko, k rodičům kousek, do Pěčína taky kousek, zůstal jsem tedy na chalupě u rodičů a v sobotu ráno odjel do Pěčína.

Vysílače nad Domamilí

 

Sobota:

Macek sliboval vlekání nejdříve od dvanácti, Milanové od desíti. Přijel jsem v 11, Macek na místě a Milanové "na cestě" :-). Na Pěčíně už bylo kolem dvaceti lidí a nad nimi luxusní řady kumulů. Nečekal jsem na nic a spěchal do vzduchu. 

 Start na laně

Krásný vlek do 600 m, do minuty dvojkový stoupák, za chvíli základna a už šlapu do speedu dohnat Charlieho, který startoval přede mnou. GPS ukazuje rychlost 60-70 km/h - tak to mám rád, když pode mnou krajina pěkně ubíhá. Luxusní kumulostráda vydržela 50 km. Nahradila ji řidší oblačnost s delšími přeskoky a nejistým zvedáním. Na 70 km u Hluboké nad Vltavou jsem se už viděl na zemi - malá výška, brutální turbulence, neustředitelné "stoupáky". Padák kolem mě skáče ze strany na stranu a já se tvrdohlavě vracím do toho největšího bigbítu, kde mě to aspoň občas trochu nakopává a o pár metrů zvedá. Močový měchýř už se začínal hlásit, ale já si ještě dalších 100 km nedovolil na 5 minut cvaknout řidičky na magnetky a věnovat se sekvenci "rukavice dolů, pultík bokem, zipy rozepnout, připravit igeliťák, ...". Nad Šumavou jsem opravdu docenil zkušenosti z krizovek. Kus za čárou jsem začal stáčet let severněji, bokem na vítr, abych se vyhnul Mnichovskému letišti (jehož prostory jsem ale neměl v GPS) a vychutnával si zcela jinou, klidnou, odpolední terminku nad dunajskou rovinou.

Straubling Dunaj 

Na tachometru konečně 200 km a já už letím spíš podle toho, kde by bylo vhodné přistát, aby se mi dobře stopovalo domů. Do cesty se mi připletlo ještě pár stoupáků, tak je vytočím a mířím k dalšímu "přistání vhodnému" místu. Krásný půlhodinový dokluz z posledního stoupáku přidal 30 km a já po 7 hodinách letu dosedl - 270 km vzdušnou čarou od startu

 Počasí

 Tisíce startovacích míst v dunajské rovině Místo přistání za Regensburgem

Traclog 

Chytit prvního stopa trvá přes hodinu, druhého půl hodiny, takže když po 50 km vysedám, je už tma a stopování na dálnici nemožné. Kousek od nájezdu svítí McDonald, tak se aspoň jdu zeptat na nabíječku na mého vybitého mobila. Ta se nenašla, tak děvčatům mizernou angličtinou popisuji svoji situaci (peněženku s doklady, kreditkami a penězi jsem si pro jistotu zapomněl u Honzy v autě už v pátek a mobil byl vybitý) a domlouvám se, že můžu do rána přečkat v teple a za svítání budu pokračovat ve stopování. Po chvíli se na stole objeví Cola a BigMac na účet  podniku (byl na mě asi žalostný pohled :-) a o chvíli později zjišťuji, že šéfka je velmi sympatická Češka, ráno se vrací do Plzně a dokonce má i nabíječku, co jsem potřeboval!

Tak sedím u stolu v McDonaldu, srkám limonádu, vyměňuji si úsměvy s děvčaty, občas se některá přijde zeptat, co bych si ještě dal, píšu článek (na papír :) a asi se mi odtud ani nebude chtít pryč... :o)

 Peťa, já a Agnes

Dodatek: cesta stopem byla otřesná - nedělňáci, auta plné kočárků, potomků, prarodičů, kol a dalších výletních zbytečností. Na cestě Plzeň - Praha - Brno jsem s nataženou rukou odstál celkem 6 hodin. Domů jsem se dostal kolem šesté a v průběhu přihlašování letu usnul nad počítačem (po 36h bez spánku :)

V pondělí si hned ráno beru na tři dny dovolenou, abych nepromarnil ani jediný den z týdne "počasí roku", do letového deníčku připisuji další 4 hodiny, v úterý po 3 hodinách z Pěčína přistávám u partičky na Všechově, středa je před námi...

A už se skoro začínám těšit do práce, až si trochu odpočnu :-)

Víťa
http://www.pgv.cz/