V pondělí
4.8.08
mi JaHovi poslali z Itálie od moře SMS, jestli bych jim
nekouknul
na počasí na úterý a středu v oblasti
Doláda a Greifenburg. Už se ti závisláci
zase chtěli trochu proletět na svých hadříkách,
které nenechali doma odpočívat.
Díval jsem se na více adres, ale zprávy o
počasí se různili. Koukněte sami! Nakonec jsem jim poradil,
ať raději zůstanou u moře.
Druhá
partička z Itálie mi SMS se žádostí o
počasí poslala druhý den. Zajímalo je Bassano a
Canazei. Těm jsem Bassano
doporučil na středu tak na půl a na čtvrtek slíbil super
počasí. A ve středu
jsem JaHovákům poslal SMS s tím, že ve čtvrtek
v Itálii i Rakousku
bude super létací počasí a pátek
všude ošklivo. Jak kdo byl s mými předpověďmi
spokojen zatím nevím.
My tady u nás jsme plánovali létání na středu či
čtvrtek. Ale podle předpovědí ve čtvrtek už mělo hodně foukat (to se taky
splnilo), ale na středu nepředpovídali nic moc. Na ČHMÚ měli napsáno -
Počasí - SKORO JASNO AZ POLOJASNO STREDNI A VYSOKOU OBLACNOSTI
Stoupání - TEPLOTNI ZVRSTVENI BUDE STABILNI, KONVEKTIVNI PROUDY SE NEBUDOU
TVORIT.
Vítr - SW-NW ODPOLEDNE NE-SE 4-8 MISTY VRB 2-3 NEBO KLID
Tlaková tendence: slabý pokles
A tohle dával FLIMET
Takže
ve středu 6.8.08 jsem
byl v práci klidný do té doby, než jsem
uviděl to
krásné počasí i s kumulky. A jak jsem
zjistil, o vlekání se postaral Tomáš
Soudek. Útěk z práce se přeci jen zdařil
(vedoucí mi říkal, že se mám druhý den
vrátit řádně vylítaný) a tak se nás
pár sešlo u Budkova. Při debatách kam poletíme, byl návrh na Vranovskou
přehradu, Petra dokonce slibovala koupání bez plavek, tak jsme se móóóóc
těšili.
Jen co vím, tak asi první letěl Igor, pak Petra, František,
Tomáš a nakonec já. Za mnou pak Boeing a Franta Láník. Ti
čtyři přede mnou se asi pracněji
dostávali výše, ale vyškrábali se na první pokus všichni.
To když vlekali mě, vypínal jsem se na konci dráhy přímo
ve stoupáku, nebylo ani poznat, že auto zastavilo. Rvalo mě to nahoru místy i
přes 6m/s. Nade mnou byl Tomáš a než jsem se k němu přiblížil, vydal se na
přelet. Já se tedy vydal taky, ale byl stále výš.
Ještě
jsem si zaletěl nafotit Budkov a letěl dál k Bábě
nad nasvícená obilná pole. Zjistil jsem, že mi
docházejí baterky v GPS (špatná
příprava!) a nebylo vidět na ukazatel rychlosti. No a jelikož to
foukalo
pokaždé odjinud, byl jsem z toho nešťastný. Chvíli
jsem se zachytával, Tomáš byl nade mnou
tak 150m, on to vybojoval, já ne. Nad hlavou mi proletěli při
návratu od Báby Igor i Petra a všichni tři si tam
chvíli poletovali.
Přistání mne neminulo, ani jsem nevěděl, kde přesně
jsem, jelikož GPS už vypověděla službu.
Vyměnil jsem si tedy baterky z foťáku, zjistil kde jsem a zachránil mne
František, který už taky přistál. Poslal pro mne svojí dceru (fotku nemám,
protože baterie byly v GPS) a ta mne dovezla zpět na druhý start. Po chvíli
tam přistával navrátivší se Igor, vše sbalil a prý že spěchá do práce. Ale byl
velice spokojený.
S dalšími starty byl ovšem problém se zemědělskou
technikou, protože tam zrovna měli žně. Já nevím, proč to nenechají na jindy,
až tam nebudeme my, třeba až bude pršet! Chvíli jsem si polétal místě, ale už
to sláblo a postupně všichni přistávali. Petra neměla GPS, ale létala si po
velkém okolí snad tři hodinky (holka šikovná), na startovačku Tomáš už taky nedoletěl a přistál
před posledním lesíkem. Já se sbalil a vydal se k domovu. A jak se létalo v tom úplně stabilním počasí po celé republice je ZDE.
Ovšem
změna! Měl jsem sebou krosnu a jelikož jsem
nedávno sliboval něco nafotit v Dačicích,
právě se to hodilo. Zastavil
jsem na dačickém letišti a vše si nachystal na
start. Foukalo mírně z různých
stran a jen jsem se vznesl, hned jsem si nalítnul
výraznější termiku. A tak jsem si létal a
fotil, i když to dost házelo.
Když se proti mně objevily dvě stíhačky, dost mi
zatrnulo. Hned se mi honilo hlavou, jestli nejsem v jejich prostoru.
Nebyl! Jestli se vyhýbaly Dačicím a nebo mě, nevím. Ale na foťák jsem si bohužel
vzpomněl až byly mimo.
Nafotil
jsem si téměř celé Dačice a při návratu na letiště využil právě nalétnutého
stoupáčku. No a od té doby jsem se střídavě vozil v termice, pak někam
přelětěl a nafotil, zase si nastartoval, našel jiné stoupání, stopnul motor a
tak jsem si to stabilní počasí pěkně užíval.
Mezi
tím na letišti vybalili své nádobíčko modeláři a tak jsem přistál dál,
abych
nepřekážel (ani mne to nechtělo pustit k zemi). Chvíli
jsme pokecali a pak jsem se opravdu vydal k domovu.
Pěkné to bylo!
Vlasta