Sobota na Pecině 6.9.08

V sobotu 6.9.08 jsem se na Pěčín vydal až kolem 14. hodiny. Řekl jsem si, že když mě minule ve vzduchu málem trefila makovice, vyčkám tentokrát na klidnější termiku. Po příjezdu k monte hnojníku jsem ale zjistil, že termika není téměř žádná, ale zato docela foukalo, což mi však toliko nevadí. Nejřív jsem trochu pokecal s ostatními a pak jsem vytáhnul foťák, abych něco nafotil. Zrovna startoval Radim a tak jsem ho vyfotil hned třífázově.

Pak jsem musel chvíli s focením přestat, neb mě Máca odchytil, abych šel šoférovat. Odjel jsem tedy čtyři jízdy a šel se připravit na start. Při startu jsem potkal pár bublinek a tak jsem se po odepnutí rychle vracel zpátky. Nějaké malé bublinky jsem chytil až u hnojníku, ale bylo to dost rozfoukané a při pokusech o ustředění jsem se pomalu sunul k Velkému Pěčínu. Tam už bylo prd a tak jsem se chtěl vrátit. Nepodařilo se mi ale prosadit zpátky a tak jsem přistál u cesty mezi Malým a Velkým Pěčínem. Jelikož už mám na sobě dost silnou vrstvu tuku, řekl jsem si, že procházka nazpět neuškodí. Docela silný vítr se podepsal i na pěkném "zavětvení" nebo spíš "zahnízdění" jednoho pilota na boudu. Nevím bohužel jméno. Přistál nádherně těsně před onu boudu, ale pak už byl vítr silnější než on, následovalo několik kroků zpět a .......

Druhý start se mi moc nevydařil. Prasklo lanko a jako dobře poučený začátečník jsem chtěl vzít padáček do ruky. Bohužel jsem při ručkování po odpínáku lanko nechtíc odpojil a tak mi nezbylo, než kroužit nad padáčkem a pozorně sledovat kam dopadne. Vítr sice trochu sílil, ale start jsem si ještě zopakoval. Při startu jsem si pěkně zapochodoval pozpátku. Asi ve čtvrtině vleku jsem chytil nějakou bublinu, která mi strhla padák trochu dozadu (Máca se dušoval že on to nebyl :-)), ale všechno dobře dopadlo. Pak jsem zkusil štěstí nad vodárnou a lesíkem vedle vodárny. Něco tam bylo, ale byl problém se v tom udržet. Točit se to v tom větru nedalo a tak jsem jenom létal jakési osmičky zprava doleva, abych se nějak udržel. Pár minut jsem to vydržel, ale výška pomalu ubývala a tak jsem se vydal nad přistávačku. Tam jsem se postavil proti větru a pomalu na místě klesal jak na špagátě. Po mě letěl ještě Lukáš (nový pilot z Jihlavy).

Nad polem chytil ještě nějaké zbytky termiky, ale nevěděl jak přesně zareagovat a tak po jeho přistání následoval rozhovor s Mírou o termice. Nakonec Míra vyprávěl o svých začátcích s paraglidingem, což bylo velice zajímavé. To už byl ale pokročilý čas a tak jsem se pomalu rozloučil a spěchal k domovu.