Na sobotu 22.11.2008 jsme si podle pozvánky udělali sraz na Pěčíně ve 13 hod. I když jsem tam psal, že počasí je domluvené, část partičky tomu nevěřila a přes Skype si domluvili sraz na 14tou hodinu. Nejen že to nedali předem vědět všem rozesílačkou a nenapsali to ani do vzkazů, ale nestihli to ani na tuto hodinu. Jenže tím se připravili o spoustu zážitků. Já se tedy taky trochu zdržel, protože jsem ještě narychlo dodělával video z dálkového přeletu, abych se s ním večer mohl pochlubit a tím ho poprvé zveřejnit (nyní se můžete taky podívat ZDE, článeček o tom je TADY a TADY).

Takže když jsme dorazili do Pěčína, pár nadšenců tam již bylo a první dráček už to měl za sebou.

 

Říkal jsem, že létat musíme z druhé strany, ale dozvěděl jsem se, že Macek s sebou nemá vlekání a téměř nikdo nemá PG výbavu, že tomu počasí nevěřili! Jak je to možné?!? Mně se to zdálo v pohodě a abych jim to dokázal, vybalil jsem to a předvedl, že ten můj hadřík nad hlavou nejen udržím, ale dá se s tím i jít dopředu. Nakonec mě alespoň přivázali na provaz a vlekali místně. Ani utíkat přede mnou nestačili, protože foukalo opravdu jen málo. Později přijel Miloš a nakonec Želetaváci, ale odviják nepřivezl nikdo. Škoda L Takhle jsem byl jediný, kdo se ten den alespoň trochu proletěl. A takovýto jsem k tomu měl pozemní personál!




V té době už někdo vytáhl Kajtíka, pěkně si poletoval, pak to půjčil Boeingovi. Bylo znát, že to zkouší poprvé.



Pak jsem si to zkusil i já. Dostal jsem krátkou lekci, jak to řídit a ne vždy se mi to dařilo. Jenže až když jsem toho už měl dost, zjistil jsem, že mi chybí proškolení, jak to ukončit a dostat ho dolů.




Pak jsem vytáhl lyže a jelikož nebyl odviják, zapřáhli mě natvrdo za auto, ale Milošek se mnou jezdil s citem. Nikdo další lyže nevytáhl a mé si nikdo půjčit už nechtěl. Tak nevím, nejsem nějakej divnej?



Želetaváci dorazili později i se svým strojem na lyžích, ale ty suché zipy asi nebyly nic moc a tak se za chvíli jezdilo jen na kolečkách. 






Tuhle atrakci si vyzkoušelo více zájemců, některé do toho sice museli trochu nutit (Janu i donést), ale pak byly obě spokojené.



To se už dostavili i všichni JaHovi, holky doplnily Zdeninu kuchyň





a chlapi se přidali s Kajtama, tentokrát i na prkýnkách.





Do toho jsme vytáhli i draky, někteří si stěžovali, že by se taky rádi přidali, ale už je nikde v obchodech nesehnali. Prostě nedostatkové zboží! Za celé to odpoledne se nám stala jen jedna nehoda a to, když se nám srazili 3 dráčci, zamotali se, jeden to nevydržel a u druhého odešla šňůra. Třetí se osvědčil J




Naštěstí to nikdo jako leteckou nehodu nenahlásil a tak jediný, kdo to opět nepřežil, byl Termoska. Udělali jsme mu pěkný hrobeček, i ta květinová výzdoba byla lepší než loni. Jak říkal Honzík - „Letos mi dal stovku (pro neznalé - uletěných 100 km) a tak jsem mu koupil kytku taky za stovku“. Jen se s ní nedal vyfotit. Asi je pověrčivý. Účastníků pohřbu bylo letos méně, ale i tak to měl Termoska moc pěkné.




Pak jsme se po obřadu vydali na občerstvení do vyhlášené Dačické restaurace Stadion. Před restaurací jsme potkali nedočkavého Míru Marečka a na dotaz, proč se nezúčastnil pohřbu řekl, že se s ním letos nepotkal, tak proč by se s ním loučil. Po zahřátí teplými i svařenými nápoji jsme trochu pokecali a pojedli (mám pochválit kuchaře!).




Dorazilo i pár opozdilců, kteří nebyli na Pěčíně (jejich chyba) a pak bylo vyhlášení vítězů v různých disciplínách. Opět nejvíce toho připravili JaHovi. Tady je například jako každý rok přivítání nováčků i s jejich přísahou na Termosku (a to ho přitom předtím pohřbili).





U této ceny určitě nemůžete uhodnout, kdo ji dostal. To vědí jen ti, co byli přítomni a dotyčnému to nemohu udělat, abych ho zveřejňoval.







K vyhlašování se přidali i Milanové a měli také několik výstižných a vtipných cen. Tady jsou například ti, co letos přežili ten ukrutný uragán na Pěčíně a už pro ně není problém žádný čertík, a Zdena dostala něco na další pečení.




Míra nám promítl zajímavá videa z letošního výletu na jih Evropy s Macíkem. A jelikož zbylo ještě hodně cen od různých sponzorů z řad zúčastněných, byla vyhlášena bezplatná tombola. Vždy, kdo vyhrál, losoval dalšího. A že jich bylo!
















Pak už následovala jen volná zábava a doplňování tekutin dle předepsaného pitného režimu (každý ho měl jinak nastavený).







Já se divil, proč Milan chodí tak často na kouření.



Míša se mi nabídla, že mi pomůže s článečkem a začneme psát už večer do mého notebooku, ale asi ji už chyběl v prstech cit, prostě mi tu klávesnici rozlámala. A tak jsme ji společně se všemi snědli. Díky Fikare! Móóóc dobrý computer.



Pavel Lacina dovezl ochutnávku ze zabíjačky a s odbytem nebyl problém.






Jana Krátká za svůj letošní rekordní přelet 234 km dala 23 piv (místo desítek ale dvanáctku) a prcka za načatou další desítku.




No stále se hodně debatovalo a už taky tančilo.  






Tady jsou prý vítězové dalšího ročníku ČPP v juniorech. Jen se nemohli domluvit, v jakém pořadí budou stát na stupni vítězů. Tak za rok uvidíme.



Míra s oblibou zkoušel svůj nový zapalovač, jen aby si ho sebou nevzal někam do seníku.












Silnější jedinci vydrželi až přes půlnoc. Největší katastrofa je, že jsme si zapomněli udělat společné foto. L Tak snad příště.

Děkuji všem, kteří přispěli dárky na vyhlašování i do tomboly, těm, kteří zapůjčili techniku a CD na promítání i poslech, a děkuji i všem, kteří k tomuto dni přispěli bezvadnou náladou.

Pěkné to bylo!

Vlasta / foto Vlasta, Zdena, František L., Petr O.
http://www.pgv.cz/