Tentokrát jsem v pátek 24.4.09 výmluvy zkusil na šéfa v práci. Že mi není zdravotně nejlíp a že chvílemi to vypadá na infarkt. Hned mu to bylo jasné! Dal mi na odpoledne volno, ale s tím, že na oplátku místo toho budu mít v květnu jednu pracovní sobotu. Macík se nade mnou slitoval, přijel mě vyzvednout z pracoviště v Telči, dovezl do Dačic na firmu, kam jsem si čistě náhodou ráno přivezl i létací výbavu (zapomněl jsem na boty a tak mi zůstaly pracovní) a dojeli jsme na Pěčín. 

 Míra

Už tam byl Mirek a chyběl jen Miloš, který měl vlekat, nikoho jiného tam ani nechtěli. Já jediný se zastavil u hrobečku Termosky a možná právě to mělo vliv. Připravili jsme se, ale Miloš stále nikde. Přijel až na telefonát, POUPATA se původně asi nějak špatně domluvila.

Macek Volání Milošovi o vlek

Do vzduchu mne poslali prvního, měl jsem dělat chrousta, ale nejdřív jsem musel zapět jejich hymnu, jinak bych měl smůlu. Žádná sláva. Mám to prý na příště lépe natrénovat. Tady si ji taky můžete pustit a trénovat. J



U Miloše jsem si objednal vlek přímo do stoupáku, ale to se nepovedlo! Dlouho jsem se mořil a hledal něco na vyzvedání.

Zachytávání nad zoraným polem

U Zadního Vydří to už vypadalo na přistání, ale nakonec jsem to vybojoval a u Řečice se dostal až k základnám. Dnes byly nízko, v té době jen 1700m n. m., ale postupně během letu vylezly do 2000m n.m. Mraků jsem si nechtěně opravdu jenom líznul u Strmilova, jinak jsem vždy zavčas klapnul ouška a nebyl problém.



Dnes to letělo trochu hůře než v neděli, navíc byla špatná dohlednost.

Část Velkého Pěčína Mysletice


Máca taky ve vzkazech radil, jak se má létat podle mraků, ale mně to nějak nejde. Občas pod větším tmavým mrakem nic neobjevím, a když chci přeskočit pod jiný, tak po cestě místo očekávaného klesání, stoupám. Jindy zase vpravo vedle mne je velký mrak, než bych k němu doletěl, bude se rozpadávat, vlevo se dělá chmurka, letím k ní, ale najednou přestane růst, rozpadává se, za to ten velký roste dál a sbírá teplo z celého okolí. Tak nevím, prostě to neumím. Jsem ještě začátečník. L

Řečice
Velká Lhota
Brandlín Chytrov

V jednom místě jsem hledal stoupáček a nevěděl, kterým směrem by mohl být, ale pak jsem v té výšce ucítil vepřín a bylo jasné, že jsem blízko. Byl tam, ale podle čuchu (smradu) se stoupák točit nedal, vário bylo přesnější. J

Horní Němčice

A dravce jsem za celý let neviděl ani jednoho. Že by na dnešní létání nedostali volno? J

Strmilov Jarošov n.N.

Tentokrát jsem u Kamenice neměl takový problém, díval jsem se po terénech posledního přeletu a v dáli viděl i místo, kde jsem vyhnil.



Temelín jsem uviděl až kus za Soběslaví. Minule byl vidět už před Jindřichovým Hradcem. Naštěstí jsem tentokrát o povolení vletět do prostoru věděl, protože na popud Macka jsem to s Prahou vyřizoval já, i když jsem původně nevěřil, že to bude potřeba.

Soběslav
Soběslav


Kousek před Bechyní se přede mnou objevilo velké letiště, honem jsem koukal do mapy, ale asi se tam vyhýbat nemusíme.



Nahoře dnes bylo chladněji než před týdnem - tady to na pultíku měří 6,4 st., a při tom si minule někteří stěžovali, jak byli zmrzlí.

Bechyně

Fotil jsem si i Bechyni, ale byla zastíněná a i celé okolí dál. Nevěděl jsem kam letět, ale když se to za mnou začalo otevírat a nasvětlovat město, vrátil jsem se na odfocení a využil nově se tvořící stoupáčky.

Bechyně

Občas se něco dál protrhávalo, ale hned se to zase slévalo a tvořilo přízemní tmu. Přede mnou byl nějaký větší zalesněný podélný kopec a to právě vytvářelo tu hradbu mraků. 



Vyčkával jsem, snažil se nabrat výšku na přeskok, ale už to přestávalo fungovat i nade mnou a tak jsem to zkusil.

Vltava Kluky

Nepovedlo se. L Nad lesy bez možností bezproblémového přistání jsem si netroufl a tak jsem před nimi přistál. Přitom za mnou se to po dlouhé době konečně protrhávalo. Měl jsem ještě chvíli počkat. L




Po třech hodinách letu mi to dalo 98 km - zde výpis z ČPP. Byl jsem kousek od Písku, ten byl hned za lesem. A to jsem se těšil na čokoládu v klubu kilařů. No nic, třeba příště. A slivovička na zahřátí po přeletu mi bodla.



Po pár telefonátech jsem vše sbalil, po cestě zpět omrknul čtyřkolkáře a slíbil jim poslat leteckou fotku jejich terénu. Mě letět neviděli, asi se po nebi nedívají jako my J




Došel jsem do vsi Kluky a zjistil, že poslední autobus odjel před půl hodinou. Po chvíli jeli domů kluci od Yamahy a tak mne kousek svezli na křižovatku. Původně mi nabídli odvoz buď do Písku, anebo že se se mnou otočí do Záhoří. Do Písku jsem nechtěl a že z křižovatky dojdu, že mě tam vézt nemusí. Když mě padáček tak pěkně povozil, tak proč bych ho zase trochu neponosil já a čas jsem měl taky. To byl blbej nápad!!! Ta rovinka byla nekonečná (2,3km) a stopovat jsem na ten kousek nechtěl, protože do Záhoří pro mne jel tentokrát zeťáček.


Pěkná procházka! Stačil jsem si ještě udělat leteckou fotku nějakého hradu. J



Na autobusové zastávce u kostela jsem sebou fláknul na lavičku, dal si pivo a slivku a počkal na svoz. To se už čekalo dobře. Přijel do 15min., jelikož ho Zdena díky mým SMS, kde právě letím, z baráku vypakovala a nasměrovala předem.  




A jak dopadla „Poupata“? Pokud vím, tak víceméně nikam neletěla. Asi drželi basu s Milošem, aby mu to nebylo líto. No a já budu mít klidný víkend a budu se moci věnovat vnoučeti. Jsem vylítaný, navíc v sobotu má víc foukat a v neděli to vypadá přímo na vichřici. Želetaváci díky tomu přesunuli o týden jejich krosnové závody.



A tady je můj páteční přeletík.

Pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/