Virtualni letani

Už jsme toto téma s některými z Vás v minulosti probírali a tak jsem se odhodlal touto cestou prezentovat i pro ostatní způsob, kterým si občas krátím to dlouhé zimní čekání na Termosku. Docela jsem váhal, zda se to sem vůbec hodí, a jestli ta kupa laminátu nebo samotné „gemblerství“ tohoto typu bude někoho z padáčkářů zajímat. Přesvědčil mě ovšem fakt, že si virtuální létání oblíbili nejenom počítačoví hráči, ale z drtivé většiny jsou to opravdoví piloti kluzáků, ve velké míře i těch padákových, bez ohledu na věk nebo schopnost zacházet s těmi pekelnými stroji. A jak to začalo?

“Condor je plachtařský simulátor, který Ti umožní zaletět si plachtařské závody nebo jen tak pro radost poflakovat v termice, na svahu nebo ve vlně na vlastní kůži, aniž by jsi musel vstávat od svého PC”

Tahle věta na mě vybafla, když jsem asi před dvěma lety hledal na netu nějakou knížku o plachtařině, abych před kurzem paraglidingu nabral nějaký to moudro. O větroních jsem věděl asi jen to, že mají jedno kolo, takže moje další představivost zatuhla hned na startu, kde ti blázni nějakou vyšší mocí vždycky udrželi rovnováhu. No nedalo mi to a zanedlouho jsem si obstaral řekněme diskutabilní verzi Condor The competition flight simulator 1.03. Přece do toho nebudu cpát prachy, takže místo standartního joysticku jsem používal myš a směrovku měl nastavenou na klávesnici. Pak už to byla legrace – jednou za měsíc si naplánovat task kolem 40 km na defaultní mapě Slovinska.

Po roce a půl, a tentokrát už také se zkušenostmi s Termoskou, jsem si výše napsanou větu přečetl znovu…kde jsou sakra ty plachtařský závody a ta radost?? Druhý den nabraly věci rychlý spád, zavítal jsem do hnízda početné české komunity kondoráků a po hrabání se v jejich fóru ještě ten večer kupuji poslední oficiální verzi Condora, stahuji scenerie České republiky, Slovenska a kompletních Alp, dělám si místo na stole pro knipl a ladím mikrofon na pokec se soupeři. Vypadá to se mnou zle, jsem počítačovej maniak! Uklidnit mě může snad jen to, že dalších asi 400 pilotů v ČR a X tisíc po světě v tom lítá se mnou!

První závod, žádný problém, lítám na tom přece už nějaký ten měsíc. Jaké to ale bylo překvapení, když byl v briefingu vypsán task 150 km. Nebudu to protahovat, skončil jsem na devadesátém v lese někde u Lienzu ve snaze zkrátit si už takhle hodinovou ztrátu na prvního průletem závětrného rotoru. Další měsíc byl ve znamení pilného tréninku, nespočtu stupidních dotazů na fóru i v éteru při letu. Teď už jsem „velkej kluk“ a soutěže dolétávám nebo raději sedám do pole.

Abych z toho nezcvoknul (a že se to některým daří) tak si stanovím jasný harmonogram a od začátku zimy začínám létat, tedy pokud mám čas, kratší tasky liché úterky s Lopenickou bandou a sudé čtvrtky s kluky z brněnských Medlánek. Tzn. jednou týdně jsem na dvě hodiny hlavní atrakcí pro mé 2 spolubydlící na bytě. Obvykle to jsou běžné úlohy létané většinou nad ČR, někdy nad Alpami, s použitím všemocné PDA mašinky.

Před Vánocemi jsem se však odhodlal na tradiční Batoh. Tak se nazývá česko-slovenský závod s 2letou každopáteční tradicí. PDA s módy navigace, grafického varia, přehledu o klouzavosti včetně dokluzometru a dalších chytrých dat jsou fuč. Musíte se spolehnout jen na mapu vedle monitoru nebo ostatní kluzáky, pokud jim ovšem stačíte.

Za oknem taková tma a marast, že by psa nevyhnal. Naposledy si projedu briefing, nachystám si nějaký mňam zobání a otevírám si lahvinku na cestu. Task je vypsaný na 225 km, měl by pofukovat jih do 10 km/h a základny se jen v Tatrách přehoupnou přes 2000 m.n.m. Detaily o termické aktivitě nějak nestíhám pročíst, tak do křídel raději napouštím vodu až po špunty, ještě poslední kontrola kurzů k otočňákům a šupem na start. Do kecátka se pozdravím s ostatníma lítačema. Server je plnej k prasknutí a na frekvenci je dost hlučno až mi to ruší ječící vario při vleku za Turbočmelákem. Odepínám se v 700 nad start a hned zaplouvám k ostatním do celkem svižného stoupání. Připojil jsem se za pět 12, tak je v tom šprajcu dost těsno. Nikdo neriskuje kolizi a tak přesto, že je v okolí asi více, možná i silnějších jader, všichni točíme ve stejné stopě. Říkám si, jak to odsejpá, jenže během první stovky mě přestoupává asi 5 glajdů a ve chvíli, kdy mě nějakej dobrák upozorní na nezasunutý podvozek a povytažené brzdy, mám nutkání sednout zpět na Ružomberské letiště a dojet tu flašku bílého. Startovní okno se ale ještě neotevřelo, tak o co jde… Moje strategie? Je jasná – udržet si výšku až k úpatí Západních Tater, zde se zvednout a hlavními hřebeny to prosvahovat až k 1. otočňáku – Zakopané v Polsku. Zved neproběhl z důvodu turbulencí úplně tak rychle, jak jsem předpokládal, ale za půl hoďky už si to svištím 200km/h kolem Baníkovu ve výšce 2300 m.n.m. Všichni mi zase frnkli a tak tlačím na pilu co to jde. Několika flutterům se nevyhnu, ale rychlost si včas pohlídám. Zakopané je na dohled a všichni rychlíci jej už otočili. Jak ale pozoruji, předstartovní přípravě moc nedali a směrem k 2. OB – Štrbskému plesu postupně vyhnívají na polské závětrné straně Tater. Čas na změnu taktiky. Snižuji rychlost a upouštím asi 20 litrů vody. Snažím si udržet výšku a po otočení musím doletět v úrovni prvních hřebenů. Překonání Tater na jih je už hračkou a Štrbské pleso, byť ho chvíli hledám, je třešínka na dortu zakončená rozruchem a následnou gratulací všech těch ostřílených dravců. Poprvé, co si chrochtám na čele téhle bandy. Přeskok na Chopok s kluzákem kolem 35 se zdá být opravdovou banalitou a tak mám čas prohlédnout si scenérku Slovenska, pak někde dotočím a šup na nafukovanou stranu Nízkých Tater a dál k 3.OB – Banská Bystrice. No to jsem se zase přepočítal, široko daleko vymeteno a štěstí na bezoblačnou termiku si vzalo dovolenou. Dolétám na minimálce pod vršek Chopku a lovím závětrnou termiku. To už tu bylo že, a tak asi nebude žádným překvapením, že mě za čtvrt hodiny nulkování na jednom z hřebínků přelítává několik formací kluzáků a mizí za Chopkem. Začíná mě to splachovat a tak volím ústup do rovin pod kumul, který ostatním dal na překonání toho zákeřného hřebenu. Naštěstí je ještě aktivní a tak si to šroubuju ještě s pár opozdilci do základny. Průlet mrakem a penalty body vem čert, však jsem nechtěl přeci, hlavně že mám na přeskok a kloužu k Bystrici. Trošku měním plány, to mi dneska jde! Po otočení Bystrice mě čeká ještě asi dvakrát dobrat základnu a finální dokluz, ale protože jsem chamtivej, při první možnosti poctivého 3metru nesmyslně opouštím skupinku Slováků a mířím dál po posledním rameni k Martinu. Chyba. Zase díra a nedá mi to ani na Malou Fatru. Hobluju jižní svahy nad Martinem, ale už je půl paté a na nebi je vidět jen bílej chumel místích lítáčů, kteří berou poslední metry před dokluzem do Žiliny. Vytahuji podvozek a sedám 30 km před páskou vedle jakési továrny. Jak rád bych skončil větou „Pěkné to bylo…“

I takový je Condor, odložíte spoustu důležitějších věcí, aby jste místo nich mohli dvě hodiny koukat do barevného čtverce a kroutili přitom podivným klackem. Kluci mě upozornili, že jen málo pilotů doletí Batoh hned na poprvé. Je to zcela odlišné létání od běžných virtuálních závodů. K ustředění stoupáků máte sice vario, odhadnout optimální přeskokovou rychlost také nějak zvládnete, ale najít přibližující se otočný bod (většinou zámek, vysílač apod.) může být často pořádná dřina. Pokud si nehlídáte kurz, nesledujete krajinu pod sebou nebo nezohledníte snos větrem, není problém zbloudit o 50 km jinam. Pokud chcete zaletět dobrý výsledek, musíte si před letem také umět spočítat dokluz, odkud to můžete pustit, jakou rychlostí a z jaké výšky. PDA všechny tyto věcičky pořeší za vás, ale v Batohu její místo napravo od palubky zkrátka zeje prázdnotou.

Recenzí o tomto simulátoru bylo napsáno mraky, ale přesto si pár poznatků neodpustím. Letový model je opravdu výjimečný. Každý typ větroně se chová dle skutečných předloh a tvůrci si dali záležet i na takových detailech jako je namáhání laminátu doprovázeno typickým vrzáním či realistický zvuk okolního vzduchu při točení v termice nebo při letu obecně. Velké přetížení je doprovázeno ztrátou vidění, překročení maximálky vám roztřese celé éro a pokud zavčas nezareagujete, flutter vás nekompromisně potrestá odtržením křídel. Vývrtky a jiné skopičny pak potkají snad už jen úplná nemehla. Zkrátka dynamika letu dává pocit, že se pohybujete v opravdovém luftu.

Co mě osobně na Condorovi nejvíce fascinuje je model počasí. Na první pohled je dosti jednoduché. Létáme v různých typech letového počasí od bezoblačné konvekce až po nebe poseté vzorovými kumuly. Tvůrce tasku může namíchat opravdu bombastické nebo naopak velmi obtížné podmínky. Vedle horizontálního a vertikálního proudění vzduchu se zejména v horských terénech můžeme setkat i s úžasným vlnovým prouděním včetně svahování. Stoupáky jsou různých intenzit v závislosti na terénu, kde se tvoří, na směru a síle větru a na denní době. Podle jejich intenzit i délky trvání se tvoří chmurky přecházející v různé typy mraků, které se po čase mění v rozpady. Pokud se dostanete k jejich základnám, uvidíte, že si vzhledově s realitou moc nezadají. Okrajové mlhoviny jsou výborně zpracované a při vstupu do mraku se vám postupně ztrácí zem až je úplné bílo. Opuštění základy pak provází povětšinou neúprosné klesáky, v horách vás zase splachují údolky nebo katabáze a svoje místo má v Condorovi i často divoký Rotory klub nejmenovaného pilota. Jediné co mi tu chybí jsou fronty, popř. přeháňky nebo bouřky.

Nerad bych, aby cílem tohoto článku byl pokus o nábor nových bláznů, za které je brzo nato mají jejich partnerky nebo kamarádi. Ale pokud by vás tento způsob, jak trávit největší zimní absťáky zaujal nebo by jste jen chtěli vyzkoušet polétat a pokecat s ostatními leckdy známými jmény, stačí vlastnit průměrný PC, nejlépe joystick, sluchátka s mikrofonem a legální verzi Condor The competition flight simulator 1.1.2. K instalaci a následné technice letu mi velmi ochotně pomohli ostatní piloti a pro případnou beznaděj jsou veškeré problémy, tipy a návody vyřešeny na domovském fóru.

Condora zpracovali ve svém volném čase dva Slovinci a neustále jej vylepšují. Na jaře by měl být dokonce vydán i model Blaníka, který nám Čechům už v tak početném hejnu typů větroňů stále chybí. Jako bonus slibují i zdokonalení modelu počasí. Co se týče scenérií, nad kterými se létá, je jich celá spousta od Alp, přes střední Itálii, Turecko, Afriku až třeba po Hawai. Nejžádanější však stále zůstávají české výtvory Miloše Kocha, tedy Czech Republic 1.0 a Slovakia 0.5.

Nalákal jsem někoho? Jen tak pro jistotu - online shopů je více, nicméně já jsem plnou verzi koupil na doporučení přímo na domovských stránkách, přesný odkaz je ZDE. Koupit lze buď CD nosič, který dojde za týden, nebo lze instalační program stáhnout okamžitě po uhrazení 40EUR přes PayPal (tak jsem to udělal já). Doporučuju přikoupit asi za 10EUR PlanePack, obsahuje další letadla a vlečné, ale není nutný pro hru online.
Jedna z hlavních stránek podporující Condora je slovenský web condorsoaring.sk a link na objednávku je ZDE (je to ovšem o 10 E dražší + poštovné).