Scházeli jsme se postupně, já letěl jako první. Chvíli to vypadalo nadějně, pak už ne a tak jsem se vrátil a nafotil startovačku.
Pak se chytil Rumburak a za ním Macík. Oba nabrali výšku a uletěli nám. Jenže pak se už nikomu nedařilo a všichni se vraceli.
Vlekařům patří velký dík, opravdu! V tom prachu byli chudáci, ale košem nám nedali.
Já
to po dalším pokusu vzdal, že už je to
stabilní, a tak
jsme se rozloučili a jeli domů (i s buchtama, nebyl o ně
zájem)
s tím, že si spravím chuť na krosně.
Původně jsem se chtěl s Milanama
domluvit na tom avízovaném
létání nad Hlubokou, v sobotu navečer
by to šlo, ale s nikým asi nechtěli
mluvit,
protože nám celý den ani nebrali telefony. L
Hned
po příjezdu domů jsem vytáhl krosnu a skočil
do toho. Ovšem chybička se vloudila! Nebylo to vůbec
stabilní, ale pěkně to se mnou
šilo! Letěl jsem tedy proti větru,
s problémama si udělal pár fotek, po
deseti
minutách si naletěl pěkný stoupáček a
vypnul krosnu.
Stoupání
i s tím železem na zádech
pěkné, jen
trochu více hravé, hlavně pak při
přímém letu. Už jsem si asi odvyknul, anebo
se více bojím. Stále to nosilo, motor
jsem nepoužíval. Vybátý jsem byl dost a chtěl už
přistát, ale nechtělo mne
to pustit na zem.
Nakonec jsem našel a točil klesák, ale pak to
zase začalo stoupat a já nechtěl a
nechtěl! Navíc mi na přistávačce foukalo z boku a
tak jsem narychlo musel najít náhradní.
Když
jsem konečně přistál, tak první co jsem zařval,
bylo – „Já
to přežil!!!“ Není
nad intenzivní zážitky!
ZDE jsou nahlášené přelety z Jakubova. A všiměte si - Macík se trhnul od Rumburaka a zase zkoušel trojúhelníček. Už ho to bodování do ČPP pořádně chytilo! J
Neděle 25.4. už měla být větrnější, tak trochu na hraně, ale na vlekání do Pěčína se přihlásilo hodně zájemců. Já s létáním ani nepočítal, v silnějším větru to nemám rád a ani s tím nemám dobré zkušenosti, ale nějaký zpravodaj s foťákem tam přeci nemohl chybět, né?
Taky se do vzduchu nikdo nehrnul, spíš to byl takový pěkný piknik. Občas to někdo zkusil, ale nic moc. L
Rumburak si chtěl natočit video ze startu, třeba nám ho někdy ukáže. A přidá i článeček ze sobotního krásného přeletu?
Petra přinesla výborný štrůdl!
I vlekař se často nudil.
Už
jsem chtěl jet domů, fotek jsem měl dost, ale
v tom se objevil Václav. Že by se zase udělalo
letovo?
No byl jsem zvědav,
jestli to vyvojákuje
i teď. Prvně trochu poseděl a bavil se s náma.
Pak to zkusil Miloš a vybojoval to.
Na
Jindru z Třebíče se přijel podívat
nějaký motorkářský pár.
Děvče bylo pěkné, ale moc jsme si ji nemohli
prohlédnout, protože i když bylo dost teplo, nechtěla si nic
odložit. Asi z té motorky byla dost zmrzlá. L
Pak to vybojoval Míra z Borovné i Pavel Lacina.
Zadařilo se i Jindrovi, ale tu jeho známou to stále nerozehřálo. J
Pak to vytáhnul Václav a i když se odpojoval v půlce dráhy, protože provazem zachytili za strom, bez problémů se zvedl a odletěl.
To
jsem už nevydržel! Čistě náhodou jsem v autě
měl padáček a tak jsem ho vytáhnul. Přede mnou
ještě odstartovala Petra a taky si
odletěla. Naštěstí jsem se chytil taky, jinak
bych už s tím lítáním
seknul! Ale v té době koho vytáhli, ten odletěl!
Tady je vidět Václav, který si zase létal po okolí, on se nikam nevydává. Ani se mnou nechtěl. L
Tady jsem potkával Petru, chtěl jsem ji vyfotit blíž, ale uletěla mi. L
Nahoře je Řečice, dole Velká Lhota a Chytrov, pak Poldovka.
A tady Brandlín a Studená.
Naplánoval
jsem směr na Českou Olešnou, kde mám
známého
a mohl mne dovézt zpět. Ještě u Strmilova jsem se
pokoušel vyzvedat, ale moc se
nedařilo. Doletěl jsem si těsně před Olešnou,
vítr byl stále silný a tak trochu jsem
si zalétl za terénní vlnku.
Počítal
jsem se záživnějším
přistáním, ještě jsem si
říkal, že alespoň to čerstvě zorané
pole nebude tak tvrdé. A zážitek to byl!
Chvíli
dopředu, pak dozadu, chvíli nahoru, pak zas dolů. Těsně před
přistáním mi klaplo ouško, přibrzdil
jsem, nafouklo se, já se nohama dotknul země, ale
padáček mne pozpátku strhnul na zem a
já si přes sedák, chránič a helmu udělal
nefalšovaný kotoul zpět a zastavil se až na kolenou. Bylo to v pohodě, ale přes budku jsem přistával
poprvé!
Nakonec
ten známý nebyl doma a tak pro mne přijel
Láďa. Po cestě jsme ještě zajeli pro Petru,
vypadala úplně nadšeně a spokojeně, a
v pořádku jsme ji ve Studené předali
Tomášovi.
ZDE
jsou jen ty nahlášené přelety z
Pěčína, těch nehlášených
musí být ještě víc - pochubte se a napište něco.
Zajímavý je ten Milošův,
který nakonec odletěl až za Jindřichův
Hradec. Ale když jsem se díval na jeho výpis z
ČPP, tak na první pohled to vypadá, že to
několikrát dobíhal po zemi. Ovšem při
důkladnějším studování jsem
zjistil, že byl i pod zemí! Že by
tam přejíždět metrem? I ta rychlost by
odpovídala! J
