Už
v pondělí jsem na víkend vyhlašoval leteckou
pohotovost a na pátek 3.9.10 jsem se navíc
přihlásil na bezmotorové létání.
Předpovědi vypadaly nadějně,
padáček jsem si sebou vzal do práce, ale nakonec se nikdo
jiný nepřihlásil, i když
si myslím, že by to špatné nebylo.
Když mi zavolal Milan a pozval mne na 17. hodinu na František, nezaváhal jsem.
Než jsem dorazil, přiletěl a přistát tam Petr, za chvíli přiletěl Pavel a poletoval kolem nás.
Chvíli
to ale vypadalo, že se mu letět nechce. Prvně
že nemá čepičku na svíčku, já
náhradní měl, a pak že má díru
v padáku. Dal
jsem mu kousek samolepícího skytexu a už se neměl na co
vymlouvat. J
První odstartoval Milan, pak já a nakonec Petr.
Bylo už dost zataženo, ale s optimistickými brýlemi to vypadalo nádherně. J
Pavel i Petr měli dost podobný padáčky a často se drželi jeden druhého.
Z mého pohledu se mi zdáli dost nízko nad lesem. L
Zaletěli jsme omrknout vrtulky za Pavlovem.
Milan nás dotáhnul k prameni Dyje. Byli tam i v červnu a Milanův článeček je ZDE.
Při cestě zpátky jsme viděli dalšího vzduchoplavce, ale vyhýbal se nám až moc daleko.
Pavel se s náma rozloučil a letěl domů.
Zpátky jsme to vzali přes Hladov.
Na jednom dvorku prý měli rozpůlené prase a na Milana mávali a lákali ho na zabíjačku.
Dál jsme letěli nad hlavní silnicí a chvíli to vypadalo, že to Milan vezme po kolečkách.
Fotit auta při slabém osvětlení a v protisměru byl nesmysl, bylo to rozmazané.
Ve stejném směru to bylo lepší, jen bych potřeboval zpětné zrcátko. Kamioňáci občas zatroubili a zamávali.
Ještě jsme omrkli Želetavu. Na focení už byla tma.
Při cestě zpět jsem ještě fotil traktor, ten mi neujížděl. J
Milan prvně přistál a asi se mu to nelíbilo, takže si to ještě jednou zopakoval.
Nebo to zopakoval jenom pro fotografa?
Už se blížila noc a my byli spokojení, že jsme si pěkně vyvětrali křidýlka. Na Milanovi je to i vidět.
