V neděli 5.9.10 vypadalo počasí po delším neletovém období příznivě, a jelikož jsem nebyl s abstinenčními příznaky sám, bylo domluveno vlekání na Radkovice. Po příjezdu do Radkovic už bylo na místě několik málo padáčkářů (nebo snad závisláků, když už tam dorazili o půl hodinu dřív? ;-)

Vítr pofukoval slibně téměř do směru, ale rychlost byla vcelku svižná a tak jsem místo vybalování padáčku vybalil pouze svetr. Bylo mi jasné, že na Vlastíka dnes nikdo nepoletí. Jelikož měl vítr zeslabovat, zvolil jsem vyčkávací strategii a sledoval Boeinga v souboji s Kozleekovým Orbitem (kdo vyhrál je vidět na fotografiích od Vlasty).

S přibývajícím časem vítr skutečně slábl a tak jsem se po občerstvení výbornou buchtou od Zdenky rozhodl využít nabídky dvou dostupných odvijáků. První dorazil Milan a tak jsem otestoval jeho vlekací zařízení. Po odpojení ve 450m jsem si to namířil nad les, kde se před tím zvedali Macíik, Šikec a Vlasta, ale jelikož jsou mé kvality o parník jinde, seděl (stál) jsem po krátkém boji se začínajícím stoupáčkem na poli vedle startovačky.
Po krátkém přesvědčování jsem byl opět připraven na startu a prosil Víťu s naší „novou“ šoférkou Barčou o vlek do stoupáčku. No a po chvíli cukání na laně jsem se odepnul a hned začal nabírat výšku. Okolo prolétl i nějaký dravec, ale když jsem se k němu přidal, pláchnul kamsi pryč a já začal pomalu klesat (asi to byl ten, co obelstil i Šikece). Chvilka hledání a pak jsem nalétl do bublinky, se kterou jsem se vyzvedal do 1000m a kousek pod základnou jsem to pustil po větru směrem na Dačice.


Když jsem přilétl k Budíškovicím v celkem slušné výšce, pozoroval jsem kolegu a jeho baráček, který začal na okraji nedávno stavět. Zkusil jsem vytáhnout z pultíku mobil a udělat pár snímků.


Plán byl vyfotit stavbu, Budíškovice a pak s dostatečnou výškou přeletět Bábu směrem k Dačickému letišti. Po vyblbnutí s foťákem jsem zjistil, že mám cca 550m nad zem a nebyl jsem si jistý, zda bych Bábu přelétl. Mimochodem, nevím jak to ten Vlasta dělá, letět + fotit. Budu asi muset k němu na kurz letecké fotografie ;-)


Po hodině letu jsem seděl na loučce u Budíškovic (můj let je ZDE) a než jsem složil padák, byl u mě Kozleek. Prostě nádhera. Tyhle odpolední lety jsou super.

No a co říci na závěr? Přece „Pěkné to bylo!“

Láďa
http://www.pgv.cz/