Původně se domlouvalo, že víkend strávíme létáním
na Pálavě s večerní ochutnávkou vín a burčáků. Paráda! Zdenča se honem pustila
do pečení, ale potom jsem to bohužel všechno musel zkonzumovat já, protože akce byla
zrušena. Pak mám mít figuru! L
Takže jako náhradní řešení jsem si naplánoval již
tradiční dálkový přelet s krosnou, protože mělo být pěkné počasí a foukat.
V sobotu až příliš, ale na neděli s údajně magickým datem 10.10.10 to vypadalo
dobře. Při zemi mírný východní vítr a ve výšce měl zesilovat.
Už v dubnu jsem
plánoval létání kolem zámečku v Hluboké (článeček ZDE), teď to vypadalo nadějně. Okouknul
jsem mapy, a jak jsem zjistil, měl jsem
v cestě letiště Hosín, který je i
příliš blízko Hluboké. Chtěl jsem se
s nimi
pro jistotu domluvit o případném přeletu či
nevelkém obletu, ale to jsem
narazil. V knize Databáze letišť jsem objevil
číslo na pevnou linku, kde to
nikdo nebral, a jedno číslo na mobil. Ovšem majitel mi
nakonec vynadal, ať ho
v sobotu neotravuju, že je tam jen správce, stará se
o vodu, topení apod.
a ať mu dám pokoj. Jiné číslo mi nedal a ať
si to najdu na
internetu. Zkusil jsem zavolat do Prahy na řízení
letového provozu, ale tam mi
dali taky jen číslo na toho správce! Nakonec jsem se dle
internetu dovolal
nějakému předsedovi AK, ovšem ten byl někde
v terénu a během chvilky mu
asi došla baterie v mobilu. Nedomluvili jsme se.
I tak jsem se rozhodl vzít svojí novou helmu na výlet - na Hluboku.
Jen ať si to taky užije! J
Poprvé jsem si za dobu používání této krosny dal plnou nádrž - 12 litrů.
Zdenča mi šla pomoct s odstartováním a uděla i pár fotek.
Ještě jsem svému budoucímu sousedovi nafotil chaloupku a vyrazil na přelet.
Český Rudolec
Podzim nám už krásně vybarvuje stromky, ze shora to vypadalo dobře, ale inverzní počasí focení moc nepřeje.
Když jsem byl dál či výš, fotky byly zamlžené, a zblízka se mi to zase nevešlo do záběru.
Tady byly na rybníku zajímavé ostrůvky. Jak jsem se zvedl nad inverzi, letělo to rychleji - tak do 60 km/h.
Hradci jsem se vyhnul, abych si nafotil zajímavé sídlo - prý Putinovy dcery, ale byl jsem dost vysoko. Snad tedy příště.
Třeboň nebyla daleko, ale díky neproniknutelné inverzi jsem ji chvíli marně hledal a držel se raději silnic.
Tady je pěkné rozcestí a Schwarnzenbergova hrobka.
Třeboň
Kouř z Temelína byl vidět už dlouho, vršky šumavských a alpských kopečků taky, a pak začal prosvítat i zámeček Hluboká.
Letiště
Hosín jsem velkým obloukem obletěl, žádné
letadlo jsem neviděl a první jsem potkal až nad Hlubokou.
Spíš teda druhé, protože první se mnou bylo
už nad Třeboní.
Zámeček je opravdu nádherný. Jak ze země, tak ze vzduchu. J
Jak jsem na jaře odhadoval spoustu místa na případné přistání, tak tam opravdu je. Ale nevím, co by mi ti golfisti udělali!
Zdenča
mi dělala vzorný pozemní personál a celou cestu
mne s autem stíhala. U Třeboně mě i předjela a slíbila,
že mě nad zámečkem vyfotí. Ovšem pak mě do
vysílačky oznámila, že je tam nějaká velká
objížďa a že přijede později. L
Já se zámečku nemohl nabažit! Fotek jsem udělal spoustu a další stejné průlety musely být ještě pro kameru.
Pak ještě vyzvedání nad golfistama (ještě že tam není střelnice) a jelikož v nádrži bylo ještě palivo, tak hurá dál po větru.
Hluboká a Zliv.
Opět jsem se vyzvedal nad inverzi, kde bylo úplně klidno (dole termika alespoň pobublávala), a zde to letělo i rychleji.
Pokud jste si někdo nevšimnul, tak na GPS je teď 73 km/h a přitom jsem ani nemusel držet řidičky, jak to bylo klidné.
Paliva
jsem měl dost na opuštění republiky, ale to už teď
není takový zážitek, jak před rokem 1990. Na
Šumavu se mi taky nechtělo a tak jsem vzal kurs na Klatovy.
Zdenče jsem vysílačkou průběžně hlásil města,
která míjím. Jak bylo slunko výš,
tak lépe prosvicovalo mlhovinu a bylo vidět víc a
dál.
Vodňany a vršky Šumavy
Strakonice
Jsou to kraje a města, nad kterýma jsem ještě neletěl. Na fotkách to není tak pěkné, jak ve skutečnosti.
Horažďovice
Před Horažďovicemi mi došlo palivo. Výšku jsem měl, rychlost taky - tady to už letělo i devadesátkou! Opět klidné.
Tak
si to tak plachtím a dívám se, kde přistanu.
Trochu jsem měl obavy z přízemního větru, protože mi při
klesání rychlost nešla až tak rychle dolů. Tady
jsem uviděl benzínku, tam je vždycky co jíst a
pít, bylo to i vhodné místo na
přistání a prapory pro určování směru i
síly větru tam mají taky vždy. Jen pěkná loučka mi
tam chyběla. J
Nad
zemí už tolik nefoukalo, jen to bylo trochu bublavé.
Přistál jsem tedy za obcí Nalžovské Hory. Dostalo se mi i
pěkného přivítání. Jen se trochu zarazili,
když jsem jim řekl, že jsem přiletěl téměř z Moravy.
Benzínku
jsem ani nevyužil. Než jsem vše sbalil, Zdenča byla u mne. V
pultíku jsem sice ještě měl připravený olej pro
další tankování, ale už se mi opravdu
dál letět nechtělo. Kdybych měl v nádrži o litr
víc, mohl jsem ještě obhlídnout Klatovy, ale i tak
mi to bohatě stačilo.
Cestu zpět jsme pojali výletně a Horažďovice si prohlédli i ze země.
Dali jsme si tam i dobrý oběd.
Zde je výpis na GPS - 169 km, 3 hodinky letu a maximální rychlost (bez speedu) 93,1 km/h
