Amok – aneb když se nebe rozdivočí

(část první)

Takže milí přátelé, zima se nám sice vrací, ale jaro je již v dohledu. Paraglajdovou sezónu 2010 máme definitivně za sebou – zejména termicky aktivní a proto i nejkrásnější část roku na sever od obratníku Raka, počínající únorovým rozlétáním v teplejších končinách, pokračující úchvatným létem a zakončenou mírným podzimem. Sezónu plnou nenaplněných ambicí, zklamaného očekávání, zbabělých úniků do širokých a většinou klidných údolí,  nádherných přeletů či nedokončených,  ale přesto krásných pokusů o ně, nezapomenutelných zážitků při kroužení s kamarády či supy na Stolu, ale i sezónu naplněnou vášnivými internetovými diskusemi o nespravedlivých bodových koeficientech ČPP a nejrůznějších vyhlášení všech všemožných vítězů, oslav poražených leč přeživších, Doletných atd. apod.. etc.

Vlaštovky i další stěhovaví ptáci  s časným podzimem již dávno odletěli, intuitivně a proto bezchybně využívajíc stoupavých  proudů  a na své každoroční pouti zamířili ještě o mnoho hřebenů jižněji, nežli jsou naše běžně dostupná padáčkářská Eldoráda (a ne jen bodové supermarkety). Mnozí z opeřenců se na předlouhé cestě stali, a ti podzimní šťastlivci se na blížící se zpáteční cestě ještě mohou stát, vítaným zpestřením pestrého jídelníčku divošského lidu pyrenejského, apeninského či balkánského, pokud je někde nešťastnou náhodou nezhltnou nenasytné turbíny proudových monster, přenášejících neukojitelné lidské migranty, kteří vyrážejí za neodolatelnou vidinou tepla a slunce (i v tomto našem „sračkovatém“ období) kamsi na Kanáry, Madeiru nebo snad i dále…

Ano - slunce, teplo, stoupavé vzdušné proudy, mírný vánek – to jsou základní atributy našeho požehnaného nebeského poletování.

Kromě běžných a víceméně nevinných klapanečků, které již s přehledem a lehce zrychleným tepem umíme bravurně vyřešit, ale i na nás ve vzduchu číhají obludné příšery, po jejichž zákeřném ataku se naše klidně klouzající pohodová křidélka rázem promění v divoce zmítané bestie, vyžívající se v nečekané a zdánlivě neukončitelné sérii megadynamických asymetrických zaklopení, negativek, fronstallů, vývrtek, twistů, kravat a dalších, mnohdy téměř nepojmenovatelných figur a zejména v jejich ďábelských kombinacích.  Takovéto náhlé zdivočení nebe nad hlavou jsem si po loňských zkušenostech, a nejen pro účely tohoto článku, pojmenoval pracovním názvem „AMOK“ - neboli „Asymetrické Motání Okolo Křídla“ (ano, nepletete se - AMOK je též obecný výraz pro tropické šílenství).

Smyslem tohoto článku není v žádném případě Vás, dosud AMOKem nepolíbené, vystrašit, tím méně se jedná o návod, jak jediným správným způsobem řešit níže popsanou kritickou situaci, ale mým úmyslem je pokusit se vyvolat pokud možno věcnou a neironickou diskusi nad tímto sice řídkým, ale poměrně nepříjemným a silně stresujícím chováním padákového kluzáku. A věřte mi, že následně zahnízděný stres ze sebe setřesete, alespoň z větší části, až po několika dalších bezproblémových letech a nemyslím tím „rocích“ létání.

Osobně nejsem nikterak hrdý na to, že jsem se do této nepříjemné situace dostal za svou šestiletou praxi rekreačního pilota (2 roky Atis, 2 roky Envy, 2 roky AvaxXC2) již čtyřikrát v posledních třech letech, z toho třikrát během dvou letních měsíců loňského roku. Někteří služebně starší a zkušenější kolegové mě s útrpným výrazem leč nekompromisně přesvědčují, že jsem se vždy musel dopustit zásadní pilotní chyby, neboť si padák dostatečně nehlídám a že vždycky přeci musím hrozící nebezpečí včas vycítit „vyměknutím řidiček“ a že tudíž nedodržuji principy „aktivní pilotáže“, dobře popsané např. D. Carbolem  (odkaz ZDE).

Jsou však i situace, kdy dle mého názoru ani sebeaktivnější pilotáž Vám nepomůže a křídlo se Vám může zcela bez varování během zlomku vteřiny zbořit nad hlavou a to i zcela nesymetricky. A pak už jen záleží na tom, v jaké konstelaci nejen předozadní, ale zejména i boční osy padák-pilot-zemská přitažlivost (nebo i odstředivá síla) se padák zregeneruje, což v této kritické situaci v podstatě již nezávisí na Vašich schopnostech a dovednostech, tím méně na Vaší vůli a toužebném přání. Na X-campu 2009 v Levico Terme se mi náhle zcela zbořil padák nad hlavou při přeskoku údolí ve směru ke hřebenu u Feltre a to na polovičním speedu v mírném klesáku.

Naštěstí se křídlo hned v prvním dopředném kyvu s prudkým prásknutím zregenerovalo a to zcela symetricky přesně v okamžiku, kdy jsem byl kolmo pod ním, takže jej nebylo nutné ani nijak výrazně přibrzdit. Odnesla to jen jedna šňůrka v galerii řady C, jejíž přetrženou, větrem vlající část jsem zprvu mylně považoval za pavoučí vlákno babího léta, než jsem si uvědomil, že je květen. Takže takovouto situaci ještě za AMOK nepovažuji, ten je poněkud dramatičtější.

Celý průběh klasického AMOKu, jak jsem si tuto nedobrovolnou pseudoakrobatickou  část letu nazval, lze rozdělit do tří základních fází.

Fáze první – totální zboření padáku

Co však způsobuje, že je padák nad hlavou nemilosrdně zbořen? Nejedná se o pouhý „klasický“  půlklap či symetrický frontstall, neboť vrchlík je za Vámi náhle dramaticky zmuchlán všemi směry, šňůry jsou nesymetricky prověšeny a na malou chvíli zažíváte stav beztíže? Že by byla na vině záhadná a dosud vědecky neprokázaná gravitační díra či antigravitační síla nebo snad v tisku zmiňovaná vzdušná díra? Tyto příčiny apriori (pro jistotu však nikoli definitivně) vylučuji. I když některé znepokojivé informace z médií mohou napovídat o něčem jiném.

„Tři desítky osob na palubě stroje vietnamských aerolinií byly ve středu zraněny, když se letadlo na lince z Hanoje do Paříže propadlo nad Ruskem do vzdušné díry a náhle ztratilo výšku. Přesto doletělo do cílové Paříže, kde bylo dvanáct zraněných hospitalizováno“

„Ve Spojených státech byl zaznamenán v krátké době už druhý záhadný úhyn ptáků, kteří doslova popadali z nebe. Veterinář Jim LaCour řekl, že uhynulí vlhovci, špačci a kosi měli polámaná křídla a kosti. Někteří měli zlomená křídla, ale žili. Padající ptáci vráželi do sloupů veřejného osvětlení, do vozidel i do lidí nebo vzájemně jeden do druhého. Někteří letěli z nebe kolmo přímo do země.“

Pomineme-li tedy nepravděpodobné příčiny antigravitačního charakteru, či chybícího vzduchu, pak  mohou být na vině oblasti s výrazně turbulentním prouděním vzduchu jako jsou klasické rotory, vyskytující se obvykle na závětrné straně za pevnými překážkami anebo v těsné blízkosti základny bublajícího kumulu,

které Vám také mohou důkladně provětrat krovky, ale ty většinou můžeme a měli bychom  předvídat a do rizikových míst raději nelétat. Do této kategorie je možné též přiřadit i překotné turbulentní proudění v oblasti čertíků (dust devils), které jsou začasté v horách při střetu meteovětru z jedné strany kopce a termiky ze strany druhé a v případě rovin též při výrazné termice za slabého větru. Při zemi úzké choboty nasávají a víří prach, listí, stébla trávy či zdvihající celé posečené makové pole i s žebřiňákem a s narůstající výškou se rozšiřují do trychtýře, kde jejich slábnoucí účinky dosahují i několika stovek metrů. I průlet nízko nad silnějším čertíkem může AMOK aktivovat.

Pokud si nezachováte chladnou hlavu a upadnete v problémech do strnulosti, ještě pořád můžete mít štěstí.

V Bassanu jsem jednou asi na vzdálenost 300 metrů pozoroval pilota v akrobatických figurách. Říkal jsem si, to je ale frajer, nacvičovat akro pouhých 200 metrů nad hřebenem. Ve 100 metrech se mu křídlo zdánlivě zastavilo nad hlavou, ale po dalších asi dvou vteřinách v tom zčistajasna lítal znova. V neřiditelných kyvech a figurách se bez použití záložky propadl až do lesního porostu na hřebeni. Chtěl jsem letět k němu, ale na PMR jsem slyšel jeho kamarády, že jsou již nad ním a že padák visí na stromcích a pilot stojí nezraněn na zemi.  Takže ten měl zritikliku.

Štěstí neměl a hůře dopadl jeden mládenec v Dolomitech.  Ten den na startovačce Col Rodela foukal mírný severní vítr z Val Gardeny a do toho v pravidelných intervalech chodila slušná termika na jižním svahu. Výsledkem byli docela ostří čertíci a starty nebyly převážně nic moc.

I ve vzduchu bezprostředně po startu to bylo docela hravé. Do jednoho z termických intervalů, za nezištné pomoci Miloše K. odstartoval nějaký Maďar

a asi po 150 metrech letu se mu křídlo v turbulenci trošku zbořilo, ale nepřešlo do AMOKu, neboť pilot docela rychle stáhl ruce někam k pasu. Nebyl z toho ani klasicky fullstall, spíš z větší části utrhl proudnice a uvedl křídlo do sackflugu.

Naneštěstí ale v této figuře zcela vytuhnul a zůstal tak až do dopadu na travnatý svah pod námi.

Zraněného si odnesla asi za půl hodiny helikoptéra a padák se sedačkou jeho kamarádi zabalili a předali na startovačce  jeho manželce jak na filmu z amerického vojenského pohřbu.

Byli jsme rádi, že neumíme maďarsky.

Takže to byly rotory a čertíci, kteří si s námi mohou pěkně zadovádět. Samostatný článeček o těchto jevech i s několika pohyblivými obrázky chystám už několik let, snad „někdy příště“. Musím přiznat, že jsem si několik prvních sezón v pohodě létal v blažené nevědomosti a naivní představě, že tzv. „střih větru“ je náhlá změna směru větru, neboli změna proudění vzduchu pouze v horizontálním směru (případně orografického charakteru dle členitosti terénu), po které by však následoval zřejmě jen půlklap či frontstall, kteréžto režimy jsou standardně řešitelné a jejichž korekce obvykle nečiní pilotovi větší potíže ani v základním kurzu, natož po absolvování krizovek.

Kromě již dříve popsaných oblastí s turbulentním prouděním jsou však ještě situace, kdy jsou letové podmínky výtečné a zdánlivě zcela pohodové - vítr skoro nefouká, kvalitní termika kam se podíváte, překážky převážně způsobující rotory v nedohlednu a přesto se může znenadání vyskytnout prudký vertikální nápor vzduchu, směřující na vrchlík shora dolů a vy se svým miláčkem se do tohoto prostoru prostě jen smolně natrefíte. …A zde je třeba brát v potaz, že se může jednat o tzv. „downburst“, který, pokud jej náhodou potkáte, zježí Vám až ke kořínkům vlasy, pokud je ještě máte,

a v mžiku zničí Vaši aeronautickou idylku, přičemž briskně aktivuje vaše žlázy s vnitřní sekrecí (adrenalin,  noradrenalin, kortizol, endorfin, dopamin, případně další dosud nepojmenované strachotiny), které zaručeně zrychlí Váš tep, zapříčiní  prudké stažení svalů okolo solarplexu nebo naopak „jen“ uvolní Vaše svěrače…. Každý si doplňte dle svého naturelu. 

Downburst  není pouhý klesající vzduch, není ani to pouhý sestupný proud – je to prudký propadavý vítr nezřídka o rychlosti několika desítek metrů za vteřinu (Dvořák uvádí - „v zadní části postupujícího bouřkového kumulonimbu jsou prudké sestupné pohyby vzduchu s hodnotami až 50 m/s, které mohou způsobit leteckou katastrofu“). Představme si pro ilustraci následků downburst podstatně slabší, říkejme mu proto zdrobněle „downburstík“, dejme tomu „pouhých“ 10m/s, který však nemusí být nutně vždy jen pod kumulonimbem. Náraz vzduchu shora na křídlo je však i v takovémto případě skutečně brutální. Uvědomíme-li si, že lehký vrchlík nemá v podstatě žádnou setrvačnost a je proto během jediné vteřiny sražen o 10 metrů níže, zatímco Vaše setrvačnost dopředného pohybu kolem 10 m/s Vás v tomto okamžiku zachrání před tím, aby Vám křídlo spadlo doslova na hlavu a spolu se šňůrami si Vás obalilo jako pavouk svou muší oběť, protože křídlo přitom spadne naštěstí až za Vás. V této fázi náhlého a totálního shora zfouknutého padáku dle mého názoru již nelze aktivně nic konat, nezbývá než bezmocně čekat, v jaké konstelaci vrchlíku se propadnete zpátky pod něj, prosednete se do šňůr a aktivujete tak dofouknutí padáku. Čím déle ono prosednutí trvá, tím dramatičtější je následný AMOK. Bohužel nemám k dispozici žádné video, zachycující totální zboření křídla, způsobené právě downburstem. Všechna dále použitá videa z krizovek (budou v části druhé) proto jen dokumentují faktickou neřiditelnost křídla, způsobenou manévry, které se „nepovedly“, anebo jen prostě letové problémy simulují.

Rozdíl mezi standardním klesákem a downburstem si analogicky představuji jako rozdíl mezi řekou a horskou bystřinou, někdy spíš až vodopádem (pod Cb). Pokud někde vzduch stoupá, musí zákonitě zase někde klesat. Pokud vzduch výrazně stoupá na rozsáhlejším území, může za určitých okolností nastat okamžik, kdy si prorazí v některém místě této stoupající oblasti svou cestu zpět k zemi a čím užší je tento koridor, tím je klesání zákonitě prudší.  V horských oblastech zajišťuje náhradu za vzduch stoupající u svahu přízemní údolka, ale i zde je část vzdušné masy rovněž nasávána zpět k zemi nad horským údolím, kde se vyskytují obvyklé klesáky, které přeskakujeme obvykle na speedu.  Ale i v těchto souvislých oblastech klesajícího vzduchu nad údolím mohou nastat chvíle, a to zejména v místech konvergence klesavých proudů, kdy můžeme potkat  downburst. Záludnost jeho výskytu spočívá v tom, že si v pohodě přeskakujete nějaké horské údolí a prolétáte logicky oblastí očekávaného zvýšeného opadání např. 3 m/s.

Máte pocit, že nijak víc to už padat nemůže a čekáte na první signály termiky, které se objeví snad až nad támhletou odtrhovou hrankou kdesi v kouřmu před Vámi.  Speed máte sešlápnutý třeba jen na půl plynu a padák se už dobré 4 minuty nijak nevrtí jako je tomu v termice, klidně si tedy fotíte, měníte baterky, které jste si po bujarém večírku se Srnečkem zapomněli dobít, doplňujete tekutiny, komunikujete s přáteli na přeletu, někteří dokonce i pokuřují.

A v tom na Vás cosi shora udeří a je z toho AMOK.  Ale i v rovinách u nás doma při kvalitní termice a slabém větru můžeme potkat při zemi čertíky a vysoko nad zemí downburstíky.

Ostatně, výše uvedená vodní analogie není zcela od věci, protože fyzikální zákonitosti jsou údajně univerzální. U otevřeného moře způsobuje vytrvalá silnější bríza postupně se zdvihající výšku hladiny moře v těsné blízkosti pobřeží. Takto vzdutá hladina vodní masy, neustále tlačená k pobřeží neustávajícím příbojem, však zákonitě může za určitých příhodných okolností způsobit, že při překročení kritického bodu dojde v některém místě k jejímu prolomení a úzký prudký proud vody prorazí svůj koridor proti příboji na volné moře, čímž si zajistí rovnováhu tlaku vodní masy. A čím užší je tento proud, tím je jeho rychlost vyšší. Ani ten nejzdatnější plavec, který se nešťastně ocitne v tomto proudu, se nesmí snažit plavat proti proudu k nejbližšímu pobřeží, protože není v lidských silách protiproud zdolat a vyčerpaný skončí na širém moři daleko od pobřeží. Z tohoto proudu se údajně musí plavat kolmo na jeho směr, aby byla šance dostat se zpět do klidných vod nepříliš daleko od vysněné pláže.

Jsem přesvědčen, že zkušenosti s Amokem má více pilotů, pouze se o nich většinou nic nedozvíme, anebo to jen večer s nejbližšími kolegy proberou u lahvinky rozpouštěče stresu. Myslím si ale, že je to škoda…, neboť ačkoli jsou zkušenosti nepřenosné, může být jejich štěstí v neštěstí poučením pro ostatní piloty Amokem dosud nepolíbené. Vzácné výjimky tvoří jen pár pilotů, kteří se o svých nepříjemnostech podělili i s kolegy.

(Zdroj: Skyfly – Nehody)

„Zdravím, jen v rychlosti - plný speed v 3m klesání, 3/4klap, jen přibrzdit rozhodně nestačilo, 250m rodeo, záložka, neuvěřitelná klika při přistání doprostřed zahrady v jinak hustě zalesněné i zastavěné oblasti, zpytování svědomí, výsledek: nezvládnutá pilotáž ze stále ještě nezkušenosti, štěstí víc než rozumu, krizovky - nutnost. Vegan.“

(zdroj PGweb, autor HoJA. )

„Všechno šlo báječně, až do chvíle, kdy jsem se vracela (Speikboden) a chtěla dát druhý rameno. Dobírala jsem si před přeskokem a Termoska se rozhodl, že mi ukáže, kdo je ve vzduchu pánem a kdo pouze hostem. Vyprášil mi kožíšek tak, že mě chuť letět dál opustila. Ještě že mám rozumný křídlo a štěstí, že jsem v tu chvíli nenašla záložku. Teda asi štěstí…. To si tak točím stoupák a najednou začal tanec. Po pravdě si nemůžu srovnat v hlavě, co se tam stalo. Ani jak šlo všechno po sobě. Mazel začal jančit, padala jsem dolů, vím jistě, že nepřišel ani front ani full jen klapání a tanec. Vario řvalo, že padám, ať už něco udělám. Hlavou mi probíhalo, co kdo vyprávěl, jakou udělal chybu. Petr - držel křídlo přibržděný. Tak jsem si říkala, padáš, musíš ho povolit, ale nepomohlo to. Honza - nemrkl se, kolik má ještě výšky. Tak jsem občas mrkla, kolik mám ještě času. Pořád jsem měla pocit, že už už je to dobrý a znovu klap. Říkala jsem si, že to nedám a nebudu ztrácet čas. Chtěla jsem sáhnout po záložce, ale nenahmátla jsem jí. Tak jsem si řekla: zkus to ještě! Pak to přešlo do spirály, najednou jsem letěla kolem plachty a konec. Mazel se tvářil, že se vůbec nic nedělo, úplně klidný křídlo a pohoda. Nebýt toho, že jsem se za chvíli rozklepala, tak tam byl úplný klid. Já nevím, jestli je dobrý to sem psát. Asi si moc lidí bude myslet, že je špatný, že si přesně všechno nepamatuju, že jsem nereagovala správně, že jsem srab, že jsem neletěla dál..... ale teď už s tím nic neudělám. Ale i tak je to tam moc pěkný a ráda tam poletím znovu.“

Míra M.
http://www.pgv.cz/

A ještě kopie reakcí ze vzkazů:

Vlasta

30.1.2011 (18:49)

Mírovi dík za krásný příspěvek, už se těším na další díl!

Rumburak reaguje:

31.1.2011 (08:40)

hezky Míro...honem další než bude letovo, pak to odmítám číst

JaHo Ja reaguje:

31.1.2011 (09:19)

Běhá mi mráz po zádech ... Ale když se něco pojmenuje, tak je to hned přijatelnější. Má to jméno = dá se s tím mluvit.

Jen aby to nedopadlo, že se budeme večer scházet ve stanu, pod spacákem a tajně si šuškat, aby to velký pan BUŘT neslyšel a nešel po nás....

Šup sem s další částí, ať vím, jak se z toho příště dostat. Ale s fullstallem se mnou nepočítej

kozleek reaguje:

31.1.2011 (09:32)

Míro - dal sis na čas ale jak vždy to stojí za to Díky za supr počteníčko v těchto těžkých dobách mrazu a bezletového počasí.

Rosťa reaguje:

31.1.2011 (13:44)

Míro, krásně to máš pojmenováno... Ale my mladí, (parajelita) by jsme to líp pochopili s dávkou Srnečka pod kůží.... Teď když to čtu, tak mi z té sladké nevědomosti běhá mráz po zádech...

jaho reaguje:

31.1.2011 (15:22)

Zdar Míro, tak napínavé čtení tu dlouho nebylo. Začínám mít podezření, jestli nejsi v nějáké přízni s Erbenem, protože takhle jsem se naposledy bál, když nám ho četli na"dobrou noc". Asi je v nás něco úchylného, protože i když jsme měli v kalhotech a zrychlený tlukot nás až dusil, chtěli jsme slyšet další "pohádku" Tak neváhej a doraž nás

Par Mac reaguje:

1.2.2011 (20:01)

Míro, já to tušil , že to bude silnej čtenářskej a jinej zážitek!

Brába reaguje:

2.2.2011 (20:53)

Ahojky Míro. Píšeš moc hezky, ale nemohu se bohužel připojit k davu vyděšených "gratulantů". Trochu mi některé části připadají pesimistické, když se tvrdí, že pádu do figur nejsme schopni nijak zabránit a ani nezávisí na naší vůli jak se padák zregeneruje. V jiných částech jsou výrazně hororové prvky (ptáci padající z nebes, letadla padající do vzdušných děr, zježené vlasy až ke kořínkům) a další kusy jsou výrazně pavědecké - VYMYŠLENÍ si downburstíku 10m/s ve volné atmosféře, srovnávání atmosférických jevů s příbojem. Tvrzení, že pilot po kolapsu padáku pokračuje směrem vpřed - tedy vodorovně. Co na to pan Newton a tíhové zrychlení? Nic? A tak se ptám slovy klasika: "Míro, komu tím prospěješ?"

Bery na brábu reaguje:

3.2.2011 (11:11)

Srovnávat děje v atmosféře s ději v "mase vody" je postup víceméně správný (alespoň dle fyziky). Jak plyny tak kapaliny totiž patří do stejné skupiny: tekutiny. Děje popisuje teorie dynamiky tekutin. Mění se jenom pár věcí, princip je stejný (kapalina není na rozdíl od plynu stlačitelná, ale pochybuji že by stoupák byl schopen stlačit vzduch).

Mareček na kamarády Re: AMOK

3.2.2011(14:01)

I přes výrazně hororově žertovný a odlehčený tón celého mého článku jsem přesvědčený o správnosti jeho zaměření i o tom, že i ve volné atmosféře můžeme na downburstíky narazit. Po zboření padáku následuje pilotův setrvačný pohyb vpřed a samozřejmě dle Newtona i dolů (na fyzice jsem v 7. třídě ZDŠ nechyběl). Dle orientačních výpočtů a simulací během půl vteřiny (běžná reakční doba pilota) po nalétnutí do 10 m douwnburstíku uletí pilot setrvačností cca 5 m vpřed a zároveň ztratí necelých 5 m výšky. Křídlo je tedy po půl vteřině zbořené za pilotem pod úhlem 45 stupńů a jeho nesymetrické dofouknutí může AMOK způsobit.

Smyslem článku je trochu oživit zimní chlandru a hledat u zkušenějších pilotů, nežli jsem já, rady, jak AMOKu předejít a pokud do něj z "jakýchkoli důvodů" spadnu, jak jej co nejrychleji a nejbezpečněji řešit. A o tom jsem se zatím nikde ničeho nedopátral.

A pokud článek vyvolá alespoň u některých pilotů potřebu absolvovat krizovky, pak i své odvozené poslání splnil.

P.S. Nejsem placeným náhončím žádné PG školy, pořádající SIV kurzy, nebo že by...?

Rumburak reaguje:

3.2.2011 (14:31)