Už
začátkem týdne jsem tvrdil, že víkend bude
určitě letový, protože já se ho nebudu moct
zúčastnit. Na víkend jsme totiž
odjížděli do východních Čech na
návštěvy známých a
příbuzných. V sobotu
bylo krásně, kumulky naskakovaly, padáček jsem měl v
autě, do Krkonoš to nebylo
daleko, ale povolení k odjezdu na Černou Horu jsem nedostal. L
Všude se pěkně létalo, výpisy jsou ZDE. Ukecal
jsem to tedy alespoň na neděli, ale na
severu bylo po ránu všude zataženo a tak jsem honem zavelel
k odjezdu na jih –
do Pěčína. U známých jsem si to sice trošku
pokazil, ale když musíš, tak musíš!
Už od Telče byli na nebi vidět první
úspěšní jedinci a při příjezdu na
Pěčín
spousta zájemců. Jenže bohužel jen jeden odviják!
Já si to hned vybalil, nejspíš jsem ani nikoho
nepředbíhal, protože další nebyli připraveni. Zrovna se prý přede mnou čtyři
nechytili. Chvíli jsem otálel, bylo zastíněno, a jak se to začalo otvírat,
Ladík mne cuknul. Pofukovalo více od SV, já to neuřídil a tak jsme zachytili o
strom za půlkou dráhy. Odepnul jsem se, naletěl více k jihu a bylo to tam! S novým
křidýlkem ještě nejsem sžitý, asi jsem z něho oči nespustil, jak nade
mnou rajtoval, ale zvládli jsme to. No a někteří prý zase nespustili oči ze
mne! J
Po
mně šel Boeing, zvedal se, ještě jsem na něho
čekal, že opět jako loni poletíme spolu, ale ti mladí si
nedají říct, mají
svoji hlavu, letěl jinam. Anebo se mnou už má
špatné zkušenosti! A nahoře byla pěkná
zima! Udělal jsem si
zase pár fotek Dačic a sebe. J
No nic, chvíli to vypadalo, že si přistanu doma u
baráku, pak jsem se chytil u hájovny a letěl dál. U Lanštejna taky žádná sláva,
né a né najít něco slušného. Mlátil jsem se tam jak nudle v konvi (pro
Pražáky – jako nudle v bandě)! L
Tady je vidět zřícenina.
Pak
mne tam docela hravě míjelo další křídlo,
myslel jsem, že to je Miloš, ale ten to nebyl. Až doma jsem
zjistil, že to byl to Máca! Doletěl jsem k Bystřici a
ruce jsem měl tak zmrzlý, že jsem uvažoval o
přistání. Vzal jsem si totiž jen
letní rukavičky a ty teplý (dokonce s bateriemi na
vyhřívání) jsem nechal
v autě. Původně jsem chtěl bez kukly, to mi naštěstí
Zdenča rozmluvila.
Na fotce jsou vidět místní golfová hřiště. Často se mraky dělaly jižněji ode mne, než jsem letěl a tak jsem párkrát kličkoval jak zajíc.
Kousek jsem si to střihnul přes Rakousko a pak zase
zpět nad Třeboňské rybníky. Udělal jsem si pár fotek a foťák začal stávkovat.
Taky mu byla zima! Strkal jsem ho tedy do rozkroku, aby se ohřál, tam je to prý
nejlepší! J
Před Chlumem u Třeboně jsem musel vyčkávat, přede mnou byla modrá díra, zato pak to pěkně zafungovalo!
U Suchdola nad Lužnicí asi mají pěkné koupání,
alespoň svrchu to vypadá pěkně. Barva vody mi připomínala Tolmin. Nad velkým
lesem to nějak nechodilo, stále jsem klesal, pak jsem se chytil nad zoraným
polem u Cepu. Ovšem mělo to výhodu – dole se dalo trochu ohřát. U Bukvic (no to
je krásný název!) jsem opět povážlivě klesal a pak se zachytil nad lomem.
Trhové Sviny byly dlouho zastíněné, snažil jsem se tam trochu zdržet a pak si je nafotit.
Zatím
se přede mnou vytvořila krásná termická
dálnice a já se téměř čtvrt hodinky jenom vezl
přímým letem až za Vltavu
k Velešínu. Nádhera! Tam jsem si i
radostí zařval! Rád si při létání od
nás přelétávám Vltavu a už se mi to dlouho
nepovedlo! J
Tam mi foťák udělal poslední snímek, už jsem ho
nerozchodil. L Váhal
jsem, jestli si do foťáku nepřendám baterky z GPS, ale to jsem svému
novému týmu Bukvic nemohl udělat. No a svému novému křidýlku také ne!
Už jsem byl dost jižně, abych se tlačil do šumavských kopců a tak jsem je míjel ve větší vzdálenosti. Míjel jsem vysílač na Kleti a za chvíli uviděl nádherné město! Viděl jsem jich už dost, ale shora tak krásné ještě ne. Co teď? Co s foťákem? Už ani nahřátí baterií v puse mi nepomohlo. Uvažoval jsem alespoň o snímku mobilem, ale ruce jsem měl tak zmrzlý, že to nepřicházelo v úvahu. A zrovna bylo tak krásně nasvícené! Koukněte zatím alespoň na mapy ZDE. Prostě musím si tam zaletět ještě jednou!
Tam jsem už chtěl přistát, měl jsem toho plný zuby, ale uviděl jsem Lipenskou přehradu a tak jsem ještě zabojoval. Trochu pracně, ale povedlo se. Obhlédnul jsem pro mne neznámý terén, takový nějaký jiný. Samá křoviska, bez barev, bez života, téměř nikde zelená tráva. Byl to prostě vojenský prostor.
Chtěl jsem přistát před přehradou a někde se najíst, naposledy jsem měl snídani a už mi to točení a zima nedělaly dobře. Pak jsem uviděl nějaký křídlo vysoko nad hlavou a valilo to dál za vodu. Zkusil jsem to tedy ještě, ale protože nikde nebyl vidět žádný most, jen nějaký přívoz, za vodu se mi nechtělo a stočil jsem to nahoru kolem přehrady. Tam jsem se už nechytal a po čtyřech hodinách přisál – dalo to pěkných 117 km. J
Už jsem byl dost jižně, abych se tlačil do šumavských kopců a tak jsem je míjel ve větší vzdálenosti. Míjel jsem vysílač na Kleti a za chvíli uviděl nádherné město! Viděl jsem jich už dost, ale shora tak krásné ještě ne. Co teď? Co s foťákem? Už ani nahřátí baterií v puse mi nepomohlo. Uvažoval jsem alespoň o snímku mobilem, ale ruce jsem měl tak zmrzlý, že to nepřicházelo v úvahu. A zrovna bylo tak krásně nasvícené! Koukněte zatím alespoň na mapy ZDE. Prostě musím si tam zaletět ještě jednou!
Tam jsem už chtěl přistát, měl jsem toho plný zuby, ale uviděl jsem Lipenskou přehradu a tak jsem ještě zabojoval. Trochu pracně, ale povedlo se. Obhlédnul jsem pro mne neznámý terén, takový nějaký jiný. Samá křoviska, bez barev, bez života, téměř nikde zelená tráva. Byl to prostě vojenský prostor.
Chtěl jsem přistát před přehradou a někde se najíst, naposledy jsem měl snídani a už mi to točení a zima nedělaly dobře. Pak jsem uviděl nějaký křídlo vysoko nad hlavou a valilo to dál za vodu. Zkusil jsem to tedy ještě, ale protože nikde nebyl vidět žádný most, jen nějaký přívoz, za vodu se mi nechtělo a stočil jsem to nahoru kolem přehrady. Tam jsem se už nechytal a po čtyřech hodinách přisál – dalo to pěkných 117 km. J
Před tím někde u Krumlova jsem si vzpomněl, že
doma máme lístky navečer do divadla v Dačicích. Měla tam být Andrlová se
Zounarem, teď jsem musel honem domů zavolat Zdenče, kde jsem přistál a omluvit se, že
to určitě nestihnu. Měla ze mne velkou radost! Lístky tedy darovala skoro sousedům,
a že pro mne dojede. Ovšem zanedlouho jsem se domluvil s Macíkem, že je
nedaleko a že už zajišťuje svoz. Zdenča už byla v Rudolci, takže mohla jet
zpět, ale už neměla ty lístky, že by šla s někým jiným. Nemá to se mnou
lehký! Ale já to taky neměl lehký. Šlapal jsem dost dlouho, a když už mi
konečně někdo zastavil, dovezl mne jen kousek – do Horní Plané (tam byl ten
přívoz). Došel jsem i na dráhu, abych zjistil, že se mám vrátit na náměstí,
protože zanedlouho tam dorazí z jedné strany Máca (po přeletu 122 km) a z druhé Láďa se
svozovým autem. Zapadl jsem tam do pěkné restaurace a dal si večeři (či oběd?).
Dorazili. Taky něco snědli a vydali jsme se pro
Rumburaka. To byl právě on, kterého jsem viděl přeletět přehradu a nakonec
skončil až někde v Německu.
Tam si domluvil odvoz na přechod do Strážného, ale
protože tam pak nechtěl zůstat s krásnýma a lehkýma holkama, vydal se na
stopování a že nám pojede naproti. Ovšem stopnul si nějakého hluchého a hlavně
slepého řidiče, protože až teprve když k němu nastoupil, řidič zjistil, že
to není prostitutka. Nakonec nám ho odvezl ještě dál, ani ho z auta nechtěl
pustit! Ale o tom a o svém úletu (teda snad přeletu!) nám snad napíše
samostatný článeček. Dal 149,58 km na áčkovém křídle!
Při cestě zpátky jsme se na vlakovém nádraží
v Budějovicích ještě zastavili pro Stříbrňáka a v místní restauraci
do 22. hodiny počkali i na Tomáše Soudka, který se po přeletu vracel vlakem až
z Klatov - 171 km. Taky krásný úlet, třeba o tom taky něco napíše.
A Láďovi díííííííky za perfektní svoz!!!!!
Tento den se Pěčín pěkně předvedl. Vyhrál i
celorepublikově – koukni ZDE a všechny nahlášené přelety z toho dne jsou
ZDE. A jen z Pěčína ZDE. Podle mapky to vypadá, že bychom o sobě mohli vědět,
ale neviděli jsme se a vysílačkou spojení neměli. L
