Sice na středu předpovídali lepší počasí, ale nedalo se nic dělat, věděl jsem, že pozítří nebudu moct. L
Když jsem po jedenácté ujížděl z práce, už se
nad Pěčínem někdo proháněl. Pak honem domů, všechno sbalit a vyrazit. Počítal
jsem, že už všichni budou ve vzduchu, ale kdepak, všichni už byli zase na zemi -
Honza Krátký, Brába, Miloš. Další ani nestartovali. To už bylo podezřelé!
Jak je na fotce vidět, Monte Kompostino nám
zrušili. A jak to teď bude s týmem "Letci od Monte Kompostina"? Že by je taky zrušili? J
Startovali jsme na východní vítr, ale stále více se stáčel na jižní. ZDE je můj první pokus.
Po chvíli jsem přistál. Tentokrát ESA (pro neznalé - Elitní Svozovou Asistentku - jak kdysi vymysleli JaHovi) mi udělal Tomáš!
Po návratu tentokrát na východním startovišti už byl Zbyňa. Taky věřil, že si dnes polítá (optimista)!
Jana nám ukázala jejich nový týmový dres. Pěkný! No
a zrovna v ten den Jana měla i svátek a navíc jejich dcera Míša (pro
neznalé – takové tiché, plaché a
nesmělé děvče) skládala ústní
maturitní
zkoušku. Taky za chvíli volala a všichni zjistili,
že to udělala, ale to přeci bylo jasný!!!
Nebo jí snad někdo nevěřil???
Už se všichni přesunuli na východní start. Zbyněk se nechytnul, já taky ne.
Přistál jsem u nově budovaného Pěčínského rybníka s tím,
že mne nějaký náklaďák sveze zpět. Jenže se tam točily jen dva a vozily hlínu z prostředka
na okraj rybníku. Dál nejely. L
Naštěstí tam zrovna v té době pro tři fůry země přijeli i JZDáci a já posledního chytil. Rychle mne vezl zpět!
V té
době, než jsem se vrátil, se chytil Brába,
Honza, Zbyněk i Vaňous. To už s vlekáním
k našemu Kopulínovi pomáhal
i Miloš. Pak jsme do toho šli i my ostatní,
kterým se nedařilo. Já prvně nechtěl, že mi to dnes
nejde, ale Jana mne popíchla, že si alespoň zaletíme do
Telče na zmrzku! Já se opět nechytnul, zato Tomáš,
Honzík, Jana a Miloš se zachytávali.
Nedalo mi to, a i když se držím hesla třikrát a
dost, dal jsem ještě čtvrtý pokus. Vždy to bylo s Kopulínem a platil jsem
to předem, tentokrát mne vytáhnul Láďa s Milošovým odvijákem (ještě to
musím oběma zaplatit!) a vysadil mne přímo do slušného stoupáku! PARÁDA!!!
Na
předešlé fotce je vidět ten rozpracovaný
rybník. Tentokrát se mi konečně vzdaloval.
V nějaké výšce to se mnou pěkně
cvičilo (správní padáčkáři
říkají, že to bylo takové hravé!), ale
věděl jsem,
že to musím vydržet, výš to už bylo
klidnější. Dole u lesíka jsem viděl
přistávat Janu a na poli přes silnici Miloše. Světe div
se, ale zanedlouho prý k nim
pěšky dorazil i Brába!
Původně u nás byly pěkný mráčky, ale spíš jen ty
namalovaný, nezvedaly nás. Teď už byla bezoblačná termika, jen severně se ještě
nějaký dělaly.
Nevím přesně kdy to bylo, ale když jsem se nemohl
chytit a hledal alespoň kdejakou nulku, slyšel jsem ve vysílačce debatu asi
Honzy s Vaňousem, jak je to pěkně nosí a kam si kdo poletí. Nevydržel jsem
to a vysílačku vypnul. No a teď jsem na ní ani nevzdáchnul, i když jsem se
přiblížil k Honzíkovi, který byl vysoko pod mraky.
Konečně pohodové stoupání pod mrakem! Pěkně
jsem se vyzvedal a už jsem chtěl letět pryč, jen pár fotek, a pak se to tak
pěkně rozběhlo, že jsem měl dojem, že já nestoupám, ale ten mrak padá na mě!
Nádhera!!!
Ještě trochu kochání mráčkama. J
Kousek jsem sklesal a viděl krásnou termickou
dálnici! Jenže byla přímo na Třebíč - do pro
nás zakázaného prostoru MTMA Náměšť.
Zato na druhou stranu opět úplně bez mráčků. Tam už někde
letěl Honzík a já se
tam musel vydat také. L
Krajina krásná, na focení bez zastínění super, ale termiku aby pohledal!
Předtím se mi Honzík ztratil, teď se pěkně zvedal.
Letěl jsem pod něj, ale už po cestě k němu jsem něco potkal. Oba jsme se
občas zvedali a jak jsme se přiblížili k TMA, stoupák jsme opouštěli,
letěli proti větru, hledali další a takhle se to několikrát opakovalo. Až
později jsem se dozvěděl, že to bylo domluvené a mohli jsme tam. To by určitě dalo
nejmíň stovku, že Hanzi!
Konečně
jsem si vzpomněl na vysílačku a začal ji
používat. Honzík byl výš a po chvilce se
s Honzou (ten už byl taky na
zemi) domluvili na nějakém směru letu, ale mně se to
nezdálo jako vhodná
stopa. Zdálo se mi to odvrácené od sluníčka
a takové nebarevné. Já raději i s malou
výškou letěl na tenhle svážek a doufal, že to tam
bude. V záloze jsem měl po
směru větru ještě veliké hnědé pole.
Svážek
mne začal pěkně zvedat, pak jsem si ale
musel udělat i pár fotek Kamenice (snad je to ona), a v
té chvíli jsem z toho vypadnul a už to nenalít.
Vário mi začalo řvát, že mám klesání
větší než 5m/s, to je panečku fofr dolů (nakonec zapsalo max. -6,1).
Naletěl jsem si nad to své záložní pole a i když s malým
stoupáním, nabral jsem 1,5 km. Super!
V té chvíli mi Honzík hlásil, že on je už na zemi u Měřína. Škoda.
Ale co teď? Letět dál a snažit se, možná bezúspěšně, možná jen o pár kilometrů dál, anebo si zaletět nafotit blízké Veliké Meziříčí?
Možná podle fotek poznáte, která varianta vyhrála. Nechám je i větší. J
Nafotil jsem jich dost a pak se ještě zkusil
zachytit nad místním kopečkem. Moc to nešlo a začalo se mi tam plést i dvoje vedení VVN,
takže jsem brzo přistál. Dalo to 2,5 hodiny a 62 km, můj let je ZDE.
Zdenče jsem poslal SMS s názvem nejbližší
vesnice dle GPS, dal si zasloužené přeletové pivíčko, vyřídil pár telefonátů a
než jsem to sbalil, ESA se mi hlásila z té vesnice. Kterým směrem se za mnou
má vydat už máme nacvičené podle projíždějících aut, takže než jsem se z pole
dostal k silnici, byla tam! No není zlatá! Ale toho úsilí a těch let, než
si to člověk vychová, to nikdo neocení! J
Ještě jsme zajeli pro Zbyňka, který doletěl ještě dál. Při cestě zpět na Pěčín jsem si nafotil dálniční most i zespodu.
Tady je vidět můj let a vzorné vyhýbání MTMA Náměšť.
