Vítězství! Novinářská mafie s evropskou centrálou v Peči mě psychicky deptá, jen dnes dvě žádosti k napsání článku. Jinak vytáhne v boj a vypálí již vypálený hrad Bílkov jako v r. 1444. Ještě to mám v živé paměti. Letos se mi nějak výjimečně daří. Po volizování nejvyššího šumavskýho kopce na hranicích s Německem jsem se vydal dne 29.5. léta páně 2011 na druhou stranu. Jednoznačně - boj na život a na smrt mezi krásnými, mladými a něžnými Poupaty a kulatými červavými Bukvicemi nás burcuje k přímo k nevídaným a nadlidským výkonům. Jinak bychom to prostě zapíchli u nejbližší hospod, že? A téměř vyrovnané kilometry tomu odpovídají. Bukvice vedou vo prsa, vlastně o bradavku, přesněji o kilometr. Však jsme to dostali v Jersicích vyžrat. Stejně ten kilometr dokutálely při přistání, neumí brzdit. A tak díky jim, a vynikajícímu Venouškovi, jsem si splnil tajné přání. Dolítnout z Pěčína na Pálavu v ještě v provozuschopném stavu a čase, a nastoupat nad ni. Na tuto stranu létám raději, i když dostupy při západním větru jsou většinou menší jak při východním. A taky to tam lépe znám a mám tam přísně tajná místa poslední záchrany. Nemyslím tím sklípek, Boingu!

V neděli 29.5. se nás sešlo na Pěčíně víc než dost. Naštěstí prej tahala tři vlekadla. Když jsem viděl ten chumel, startoval jsem výjimečně dříve a sešel se nahoře se Šikecem. Společně jsme šmoulali nevýraznej stoupák nad Bábu. A v tisíci nad zemí nám došla trpělivost a statečně se vydali vpřed, netušíce navzdory kumulům, že lepší to nebude. Šiki tlačil směr více na Brno. Nechal jsem mu mazaně náskok, ať vočuchá stopu. A když jsem viděl nic moc, letěl jsem víc vpravo, směr Znojmo. Moc jsem si nepomohl a tlačil to k mému prvému záchranému místu, nad vojáky u Jemnice. Jenže ani tam bych s rozumnou výškou tentokráte nedolétl. Ty metry nad Bábou prostě chyběli. Budeč je blíž a tak jsem zabrzdil nad kopcem nad rybníkem a čekal v nule, zda Termoska pookřeje. A že mu to trvalo! Takže prvních patnáct km skoro za hodinu, to je průměr... Od Jemnice kolem Morávek to celkem šlo, jen jsem byl opatrnější. Občas jsem čekal, až se to přede mnou aspoň na oko udělá, a pak se snažil neztrhat speed. Ty mráčky měly jepičí život. A navíc některé úplně vyhaslé i v kojeneckém věku. Stejně jsem se nevyhnul další krizi a táhnul se půl hoďky s vypínací výškou na jezevčíka... To zn. s břichem skoro na zemi. Až kolem Znojma se to na cca 20 km vylepšilo. To jsem nevěděl, že v té době se to kolem Pěčína ještě pohoršilo a já se pachtil v trochu lepších podmínkách. Bojuju vo každej metr, ale již u Lechovic je zase zle, přitom jsou jediné trochu členité. Nedaly. Nad další vesnicí jsem si již vyhlédl místo na přistání  a jal se ždímat nuličku nad vesnicí. Šmoulám, šmoulám, a ona se kupodivu vylepšuje. Možná si místní měli o čem povídat. Vypadá to, že další krize je zažehnána. Bojuju dál, fyzicky jsem na to kupodivu tentokráte dobře. On se ten Venca přece jen mnohem lehčeji ovládá než Vega 1. Ve třetí hodině jsem toho míval obvykle dost. Ale nyní mě navíc ještě ženou Poupata a Pálavskej sen. Z toho neustálého točení občas špatně hledám směr. Pálava je vidět, jen když jsem nízko. 

Mám pár set metrů k dobru a valím na Drnholec, před ním cca dva km je supr termické místo. Ani jsem nemusel Termosku prosit. Poprvé mám nad Drnholcem slušnou výšku, dá-li se to tak v tento den říct, a snad tam zase kvůli mému letu neporazí cyklistu na silnici jako před pár lety. Snažím se moc neklesat a letím na Velkou Slunečnou. Je to podkova otevřená na jihozápad s 90ti metrovým převýšením. Před 22lety jsem tam jednou letěl na rogale a dokonce nastoupal nad ni. Foukala tak šestka. Na ní pod sebou vidím tři padáky. Dvacet minut je tam deptám a pracně se zvedám o 200metrů, víc to nejde. Vím, že mi chybí výška na úpatí Pálavy. 

Je to ještě deset km. Risknu to a letím nad Dolní Dunajovice. Vše kolem je zelené. Ale Dunajovice jsou vlastně městečko, a střechy jsou teplejší. Dvě stě metrů nad nimi drží nula, Pálavské vrchy se vyzývavě tyčí nade mnou. Poprvé a opravdově prosím Termosku. Aspoň nevypínej tu nuličku, snáší mě to k úpatí do sedla mezi Velkou a Stolovou, za které zrovna startuje hadr, a Termoska si dal říci, stoupající vinice k sedlu fungují. 

Již vidím přes kopce, stoupání sílí ke dvoum metrům. A jak jsem se dozvěděl později, nasrávám spolubojovníky na startu Stolovky. Nade mnou vyrůstá krásnej mrak. Mají pravdu. Stoupáky se tvoří kus před startovačkou, již na úpatí Stolovky a letět si pro ně ze startovačky je risk. Vpředu není kde rozumně přistát a ta oficiální přistávačka, když to nepodrží, může být nepříjemně vysoko. Dotáčím první slušnej stoupák po skoro čtyřech hodinách letu a přemýšlím, na kolik je zde omezena výška. Předpokládám,  že 1600 nadmořských a tak to v 1550 natahuji dál. 

Loučím se s Pálavou, prohlížím si jezera a přede mnou samý lesy a voda. Trochu uhnu ze směru na Mikulov a pak levou. Lednice je nádherná. Zrovna mi spadla hlava na správnou stranu, tak si ji mohu prohlédnout. Krk již nemá sílu a močák se skoro trhá. Překvapilo mě, kolik vody je kolem zámečku a minaretu. 

Vzpomněl jsem si v tu chvíli na Vlastu. Tam by uhnal foťák, zda se tak již nestalo. 

Výšky ubývá, mraky již žádné. Vpravo zase jezera, ve předu rozlehlá Břeclav. Zase z posledních sil a vůle šmoulám nulu, na vodě vidím, že to ještě trochu fouká. Potřebuji přibrat aspoň 200m přes les a kolem města. Přes něj již kvůli  výšce nemohu.  Podařilo se. 

Břeclav mám vpravo, les za sebou. Tři sta metrů výšky. 

Vlevo se vylouplo letiště. Vzpomenu si na výcvik na letišti v Křižanově. Přesně se zařadím na vokruh ve druhé zatáčce po větru. Sleduji provoz v okolí letiště i na něm. Jediné, co se točí, je kolotoč na letišti. Provedu předpisově třetí a následně nad prahem čtvrtou a předpisově sedám před diváky. Mají tam leteckej den a myslí si, že to patří k tomu. Jen jim je divné, že pořadatelé nějak rozhazují kolem mě rukama. Dokonce i policii si chtěli na pomoc přizvat. Tak říkám beze všeho, jen mi laskavě sdělte, co jsem v dané situaci udělal špatně. Byl jsem v nouzi. Oni by taky nepřistávali do vody na polích, nehledě na křeče v břiše. Pak jsem se ještě podíval, jak se má létat s ultralajtem (já vím, že se to píše jinak), a to když si koledujete o mimořádku a navíc před divákama a přes hangáry. Navečer pro mě přijel  Láďa Tůma s Kozlíkem. Zrovna jeli do Meindla v Břeclavi, měli tam slevu na oplatky, a tak mě vzali zpět. Díky!

ZDE je můj let a ZDE všechny přihlášené z tohoto dne.

Spisovatel Macek
http://www.pgv.cz/