Na sobotu 4.6.11 to s počasím nevypadalo moc
extra, ale v pátek foukalo moc, na neděli taky plánovali silný vítr,
takže toto byla jediná možnost.
Ovšem na vlekání jsme se přihlásili jen čtyři –
Boeing a celý
tým Bukvic (Lukáš, Rumburak a já). Bukvice jsou vzorný!!!
Naštěstí Víťa létání přeci
jen vyhlásil a jako řidiče
si vzal obětavého Láďu. Kluci, patří vám
náš dík! Sice pak vlekání využili i
jiní, ovšem je nebezpečí, že příště možná budeme doma. L
Při příjezdu na Pěčín byly vidět krásné kumulky,
Boeing už byl na přeletu a Lukáš na startu.
Já se hned po startu chytil a vyzvedal až pod základny. Ovšem byly dost nízko.
Chtěl jsem počkat na Lukáše, který dával druhý start, pak se mi ztratil a mně se všude začalo zatahovat, tak jsem letěl dál.
Kostelní Vydří
Jak se prvně zdálo, že to bude chodit všude, tak teď né a né.
Konečně jsem se začal chytat, jenže jsem točil
pravou. Otočil jsem to na levou, abych pravou rukou mohl fotit Šach, a to se mi
stalo osudné. Stoupák se mi ztratil a jiný jsem už neobjevil.
Přistál jsem u Velké Lhoty a i tyhle holky se tomu divily! Můj let je ZDE.
Než jsem to sbalil, letěla mi nad hlavou tři křídla. Miloš, Rumburak a Lukáš. Měli spojení vysílačkama a vzorně spolupracovali.
Zdenču jsem sebou tentokrát neměl a tak jsem hned
obtelefonovával své pracovní kolegy. Dva telefon nebrali a třem se to nehodilo.
Šel jsem na stopa a potkal dalšího kolegu, na kterého jsem neměl telefon.
Nabídl mi svezení na Pěčín, naštěstí místo toho traktůrku vzal své auto.
Libore, díky!
Už se tam připravoval tandem, dorazil i Macík a
FrantišekL., Rosťa létat nechtěl a dělal svozaře pro Boeinga, který to taky někde utavil a teď se už opět hlásit z pod základny.
Prvně se mnou při startu přetrhli lano, oprava chvíli
zabrala, a už jsem byl nervózní, protože ve vysílačce byla slyšet spousta
pilotů, jak to kde krásně lítá a jak jsou daleko. Byl slyšet i Víťa Fedra, že
letí z Nových Sadů a už je nad JaHovejma, a Miloš se hlásil od Jindřichova
Hradce. Po opravě jsem si objednal dotažení přímo do stoupáku a bylo to tam!
Tady je vidět Řečice a Poldovka.
Základny už byly výš, sice stoupáky byly takové nějaké rozfoukané, špatně se točily, ale za chvíli jsem byl u Studené.
Po chvilce i nad Strmilovem.
Za městem byla trochu krizička, pak se zadařilo a po chvilce byl Jindřichův Hadec.
Tady jsem potkal větroně, chvíli jsem měl obavy, jestli o mně ví. Raději jsem tady netočil a letěl dál, výšky jsem měl dost.
Nebylo zase té výšky tolik, aby mne ohrozilo tohle éro. Zato mraky začaly narůstat. L
U této obce měli nějaký zvláštní rybník. Pak jsem zkontroloval a nafotil pokračování výstavby dálnice u Tábora.
Nafotit jsem si musel i Tábor. Trochu jsem uhnul ze směru, aby to alespoň trochu vyšlo.
Ve vysílačce se mi už hlásili Lukáš a Rumburak, že přistáli a zajistí svoz.
Čekal jsem, že na Všechově budou taky vlekat, foukalo přesně do směru a chodilo to, nejspíš už asi všichni odletěli.
Už jsem byl kus za Táborem, když se severně začaly objevovat přeháňky.
U Jestebnice byli vidět dva padáčkáři trénující starty, nevím, jestli mne vůbec zaregistrovali.
Pak se začalo zatahovat více a více.
Pršet začalo i za mnou a jednu chvílí pár kapek jsem schytal i já.
Já se stále držel na okraji mraků, jižně byla jen modrá obloha a jak mne to začalo zvedat, letěl jsem bokem.
Žádná bouřka nebyla slyšet a já si naplánoval přelet Vltavy a že pak přistanu. Miloš už taky hlásil přistání, a že dole dost fouká.
Vltava je pěkná, jen škoda, že zámeček Orlík byl ve stínu.
Špatný počasí bylo za mnou, přede mnou pár kumulků a trochu zamlíkováno. L
Letěl jsem na speedu jen na dokluz, už jsem nic netočil, ale k zemi mne to moc nepouštělo a tak jsem se ještě pěkně proletěl.
Křidýlko se ke mně chovalo celou dobu vzorně, letělo v pohodě a tolerovalo i mé focení. Jen za letu jsem udělal přes 300 fotek!
Tady to vypadalo jen na samé ubytovny pro turisty. Minul jsem i Březnici, tam jsem původně plánoval přistání.
No a tady se začaly objevovat kopečky, byly tam i
kumulky, asi by to ještě letělo dál, ale s ohledem na silný přízemní vítr,
na svoz a na to, že jsem měl být do 18. hodiny doma (byli jsme nahlášeni na
oslavy), vzdal jsem to předem. Stočil jsem to k nějakému vzdálenému městu
a hledal vhodné místo na přistání.
Místo
jsem měl pěkné, dvě louky rozdělené silnicí.
Buď to poletí dopředu na jednu, nebo to bude couvat na druhou.
Ovšem začalo se
to dost rychle střídat, k tomu ještě nahoru, dolů,
doprava, doleva, a když
jsem byl nízko nad silnicí, klapla mi náběžka.
Hned se naštěstí nafoukla a přistál
jsem na té přední louce. Zážitek to byl
intenzivní! Můj téměř 4 hodinový let a 133,7 km je
ZDE. Dle GPS jsem to měl do Plzně už jenom 40 km! J
Nahlásit přistání, sbalit, k tomu si dát zasloužené přeletové pivíčko a vydat se do města na autobus, abych jel svozařům naproti.
Bylo sedm hodin a autobusy už žádný nejely.
Naposledy jsem brzo ráno snídal, takže malá svačinka v hospůdce s bowlingem mi bodla.
Zpátky jsem to vzal přes náměstí a dorazil na výpadovku na Tábor. Nachodil jsem asi spoustu kilometrů, vše bylo dost daleko.
Tady jsem stopoval a nikdo mi za více jak hodinu nezastavil. Zajímavé, takovej pěknej kluk a nic! J
Před devátou pro mne přijela už celá přeletová partička i s Petrou, která nás vlastně zachránila všechny. Díky!
Po cestě ještě malá večeře a hurá domů. Já se na oslavy dostal těsně před půlnocí a snad všechno dohnal. L
Tady jsou vidět naše lety dohromady a všechny nahlášené z Pěčína jsou ZDE.
Tady je část tabulky týmů – Poupata, musíte zabrat! J
Že by se ty bukvice usmívaly? No to snad né!
A tady jsou vidět radarové snímky z 15. a 16. hodiny. Kříž značí Tábor. Pak se to rozpadalo úplně.
