Počasí
vypadalo převážně aprílově a stoupáky
se zdály být téměř všude,
škoda jen těch občasných
dešťových přeháněk.
První se ke startu odhodlal Rumburak, posilněn několika kousky laskominek a odhodlán dokončit svůj časosběrný videodokument o létání v okolí MonteKompostina, se připnul na lano a za celkem svižného větru si to po odepnutí namířil pod první kumul.
Společně
s Boeingem, který ho vzápětí
následoval, si to namířili pod
první „lať“ (tak to
tuším říkal Boeing), prý na
Znojmo.
Jak tam ovšem brousili s těmi hadérky pod kumulem, patrně zvířili příliš kondenzačních jadérek a z kumulu začal padat déšť. Když prý Boeing přestával vidět, rozhodl se přistát. Po krátkém zkropení došlo ještě na pár pokusů, ale chuť na cukroví byla vždy větší a proto se po chvílí oba vrátili vždy zpět k bílé papírové krabičce, která se postupně vyprazdňovala.
Ještě
se na kus řeči a rolády zastavili František L. a
Peťa
s Tomem a pak už se jen žvanilo a sušily
hadříky.