Po našem svatebním víkendu jsme se se Zdenčou vrátili domů a na prázdniny si dovezli vnoučka Jiříka. Volno mám na 14 dní a tak jsem plánoval, že využiju každý letový den alespoň na krátké polétání. Ovšem počasí asi vlastní rozum a těch rozmarů si naplánovalo až až! Hned v pondělí 27.6.11 dost foukalo, a i když se po delších debatách pár závisláků přeci jen rozhodlo vyvětrat krovky, mně se to moc nezdálo. Navíc vítr byl téměř pořád z boku.



I tak jsme se tam zajeli podívat a udělat pár fotek.





Trochu si zablbnuli, výpisy jsou ZDE.

Na úterý 28.6. to vypadalo slibněji a vlekání bylo domluveno na 12. hodinu. Sice mělo taky více foukat, ale doufali jsme, že to nebude tak hrozné. Do Radkovic jsme dorazili včas, ovšem Jiřík už usnul a navíc nikde nebyla ani noha.



I tak jsem to vybalil. Po chvíli dorazil vlekař Víťa s novým řidičem a cukli mne tam. Foukalo opravdu dost, a jak jsem se snažil někde zachytit, bylo jasné, že zpět na start nedoletím. Vysílačkou jsem se se Zdenčou domluvil, že za mnou s Jiříkem hned pojedou. V té chvíli byl vlekař bez práce, protože tam ještě nikdo jiný nedorazil. Se zachytáváním to nebyla žádná sláva, navíc se mnou silný vítr stále cvičil. Nemám v oblibě takové létání. L



Ani mráčky jsme tu neměli. Byly jen po vzdáleném okolí, tady se letělo v čistém.



Až u Budkova to se mnou začalo slušně stoupat. Jak se tak točím, uviděl jsem pod sebou nějakého dravce. Honem tahám foťák, ale buď jsem letěl blbě, anebo se nechtěl nechat fotit. Jak se objevil v mé výšce a než se mi stačil vzpamatovat foťák, byl pryč.



Dál jsem se držel silnic vedoucích k jihu, aby mne pozemní personál stíhal a občas se domluvili, kde asi jsem.



Polici jsem poznal, tam jsme před víkendem kupovali cukroví a teď jsem se tam pěkně zvedal.



Ovšem silnice tam už nevedla tím správným směrem. Jak jsem nabral výšku, rozhodl jsem se trochu uhnout a nafotit si to pěkné městečko. To už bylo za hranicemi a já název nevěděl.




Pak jsem se sice pokoušel ještě něco najít a letět dál, ale vítr mne dost tlačil a snášel jinam. Dál byl les, přistávání za tohoto větru někde v rotoru jsem taky nechtěl riskovat a nebyl jsem si ani jistý, jestli při přistávání nebudu couvat. Navíc Zdenča o mne nevěděla, Jiřík už byl taky vzhůru a tak jsem raději zvolil přistání na dóóóst velkým place.



Přistání nakonec bylo v pohodě a po hodince letu mi to dalo 32 km. Výpis je ZDE.



Ale s klidným a pohodovým lítáním to nemělo nic společného. V silnějším větru lítat neumím a nechci, no a když jsem se navíc občas bál vytáhnout foťák, to prostě pro mne není. I to pivo bylo hodně rozkvedlané.



Pozemní personál je vzorný (mladej se to už přiučuje) a našel mne dřív, než jsem to sbalil. Ještě jsem volal Víťovi, jestli někdo dorazil a letí. Potvrdil mi Miloše a Láďu na přeletu. Ve vysílačce jsme se ale neslyšeli, až později jsem zjistil, že Láďa s tím sekl před hranicemi, ale Miloš doletěl až za Horn. Pěkné! Výpisy jsou ZDE.



Při cestě zpět jsme ještě navštívili to městečko, které jsem svrchu obdivoval. A název je Drosendorf Altstadt.


A co se týká počasí na další dny, tak to je katastrofa. Stále silný vítr, přeháňky, na severu a východě přímo záplavy. Partička od nás se raději rozhodla v sobotu odjet na týden s Macíkbusem na jih za lepším lítáním. Tak ať se jim daří a ukážou se pak s pěkným článečkem a krásnýma fotkama (Míra si na to pořídil i nový foťák).

Pěkné to moc nebylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/