Ve středu 3.8.11 jsem musel do práce, ale dle předpovědi to měl být na létání konečně ten den "D". Ukecal jsem to tedy jen na dopoledne a abych se mohl utrhnout už před jedenáctou, musel jsem nejenom propotit tričko, ale málem se i strhat. J Ale vyšlo to a v 11 jsem byl na Pěčíně. Na ploše už čekal Honza Habermann, který se za námi opět po několika letech přijel podívat, že prý je někde v okolí na dovolené.

 

Neplánoval jen podívání, ale rovnou nějaký pěkný trojúhelníček. Startoval první a hned se pěkně zvedal.



Já se rozloučil s rodinkou a šel po něm. Po chvilce se taky zadařilo.



Chtěl jsem počkat na kolegy a tak jsem dál neletěl. Franta L. startoval po mně, taky se pěkně zvedal, ale na přelet se vydal asi ve špatnou chvíli a před Řečicí vyhnil.



Pak Lukáš krásně točil se dvěma dravci až pod základnu (v té době 1700m n.m.) a poletovali jsme spolu. Já ho fotil, Lukáš mě ne, protože neměl foťák, prý si ten pohled zapamatuje a namaluje mi ho. To jsem zvědav! Čekali jsme ještě na kolegu z týmu – Rumburaka, ale tomu se nezadařilo, a tak Lukáš zavelel k odletu. Na Řečici se stále nedělaly kumulky (byla tam jen velká modrá díra), tak jsme to vzali okolo k Mrákotínu.






Šlo nám to docela dobře, před Javořicí jsme se vyzvedali až k mrakům. Ale pak Lukáš chtěl letět dál oklikou, já se rozhodl pro přeskok velkého lesa rovnou. To byla chyba!



Šlo to jen dolů, musel jsem to rychle otočit zpět, pak klesání i přes 5 m/s, a tak tak jsem doletěl na kraj lesa. Honem pár fotek a rychle bojovat. Lukáš byl pěkně vysoko a zanedlouho to valil dál. Já se tam mořil a mořil, křidýlko občas klapalo, už jsem to chtěl vzdát, ale když mi vysílačkou nahlásili, že Poupata se vydala na přelet, ještě jsem zabojoval a nakonec vyhrál.





Pak to se mnou vypadalo špatně u Počátek, ale nafotit jsem si je musel.




Naštěstí za městem na mě čekal Termoska s klidným, pohodičkovým stoupáčkem. Byl jsem tak v půlce, když se ke mně přiřítil Macek. Chtěl jsem mu říct, že tenhle stoupák není pro Poupata, ale jsem měkota a co bych neudělal pro kamaráda.



Pak jsme dlouho létali na dohled. Já většinou dotáčel, Macík spíš valil dál. Občas jsem si myslel, že už to nedá, že je tam vše zastíněné a výšky nemá nazbyt, ale potvůrka jedna podivná, jako by ty stoupáky viděl a letěl přímo jen do nich. Jižně od nás už od Počátek jsem viděl Míru, ten si ale stále držel výšku. Když jsem po něm kouknul, vždy byl vysoko, dolů snad ani nelítal.









Kousek před Táborem byl jeden mrak vpravo, druhý vlevo. Macík to vzal mezi ně. Vydal jsem se tedy za ním, aby mi neulítl, a věřil mu. Ale žádná sláva. Šlo to pořád jen dolů. Vybodnul jsem se na něho a zvolil svou stopu. Když jsem konečně potkal stoupání, Macík se přiřítil ke mně. Já byl nahoře dřív a letěl pod další mrak vpravo, Macík se vyzvedal a zase letěl do modrého.




Před Táborem nás doletěl Míra. Chtěl jsem ho vyfotit, opustil jsem stoupání a honil ho, ale vypadalo to, že on fotku nechce.



Stále mi ulítával.



Vybodnul jsem se na honění a rychle hledal stoupák. Ještě pár fotek rozestavěné dálnice. Od minule se to moc nezměnilo. J



Macík vysoko a daleko, ale kde je Míra? Dlouho jsem ho hledal, až jsem se podíval pod sebe. Z mého pohledu to nevypadalo dobře. Najdete ho?  No je tam dole nad tím lesem. 



Netrvalo dlouho a přistál (je vidět na tom trávníčku těsně před přistáním). Škoda. Možná tomu pomohla i nasouvající se vysoká oblačnost, termika hodně zeslábla.




Ještě jsme s Mírou vysílačkou domlouvali svoz a já letěl dál nad Všechov. Na startu byla vidět spousta padáčků, ve vzduchu jen jeden v dáli a jeden červený pode mnou. Vlekali tam i rogala, ani těm se v té chvíli asi moc nedařilo.




Mně jo, na konci dráhy jsem se pěkně vyzvedal na okraji zvětšujícího se mraku. Vzal jsem to i více ke středu, ale tam to nefungovalo. Ještě kousek nahoru a honem za Macíkem.




Vysoká nám to vypnula a tak jsme asi klesali všichni. Na levé fotce je vidět ten ze Všechova, na pravé Macík.



A hele, tady si to pamatuju. Podle zámečku. Tady jsem letěl 4.6.11 – článek je ZDE.



Macík něco objevil, trochu se zvedal nebo oproti mně měl jen menší klesání. Já se ještě v něčem taky otočil, ale byla to asi jen bublinka a po chvilce jsem přistával.



Nakonec mi to dalo nějakých 94 km – můj let je ZDE.



Macík byl kousek nade mnou, přeladil jsem vysílačku na jeho frekvenci a povzbuzoval ho, ať letí dál. Řekl, že je to slabé a úzké, ale když jsem mu nahlásil, že Lukáš je daleko za Vltavou a už vidí Plzeň, vybojoval to. Lukáš už byl dávno na zemi a Vltavu ani neviděl, ale co bychom neudělali pro kamaráda, že? J Ovšem po chvíli se na nebi už dělaly kumulky a Macík se pěkně vezl dál a dál. Ještě minimálně hodinu!



Já to sbalil, došel k silnici a hned první auto mi zastavilo. Chtěl jsem se dopravit na Všechov, kde byl domluven první sraz. Oni měli jet jen kousek, ale udělali si se mnou zajížďku a dovezli mě k nějaké hlavní silnici. Děkuji vám.



Autobus už ten den nejel, stejně to bylo divné, jezdil asi jenom do kruhu. Z Jistebnice do Jistebnice. Tábor nikde. Pár aut projelo, samá lepší a pouze Pražáci a tak to byla pěkná procházka s báglem na zádech. Na konci další vsi mi nějaký děda řekl, že směr mám správný a že z další vsi mi za půl hodiny jede další autobus. Budou to tak 2-3km, ale jestli budu stopovat a pojede někdo místní, že mne svezou, Pražáci prý určitě ne. Zase jelo pár aut, ovšem jen se značkou "A" a ti mi opravdu nezastavili. A ve vsi měli taky pěkného kluzáka, co?



O to větší bylo mé překvapení, když v protisměru brzdí pražské auto a jestli nechci svézt. Až podle samolepky na autě „Gradient“ jsem poznal, že je to padáčkář. Sice spěchal za manželkou, ale prý mě na ten autobus hodí. Seznámili jsme se, on je Tomáš Garnol a prý se na mé stránky taky dívá. Nakonec mne autem dovezl až na Všechov. Tomáši - díky! Možná je to tenhle, ale podle fotky si nejsem jist, vypadal trochu jinak. J



Sraz jsme měli v restauraci, já myslel že na letišti, ale ta už je prý pár let zavřená. Takže jsem mazal zase po svých do vsi.



Ještě jsem potkal Petra Bílka, který už udělal svoz Kozleekovi z větroňářského letiště, nabídl mi taky svezení, ale nejsem žádný lenoch a procházka mi neuškodí.



V restauraci jsme se sešli téměř ve stejnou chvíli všichni, včetně svozu. Jen Macík se na nás vybodnul, uletěl si tak daleko, a teprve před chvílí přistál, a Láďa přistál před Táborem. Do auta bychom se stejně všichni nevešli a tak Míra pro svého týmového hráče objednal další auto. Všichni jsme si před odjezdem dali slušný dlabanec a pěkně si pokecali o tom, jak kdo letěl a co zažil.



Při cestě zpět jsme naložili Láďu. Vypadal nadšeně a velice spokojen. Byl to zatím jeho nejdelší přelet a prý by doletěl i na ten Všechov, jen kdyby věděl, kde to je.



Cesta zpět byla asi krátká, protože jsme si všechny své zážitky ani nestačili dovyprávět.



Tady jsou všechny nahlášené přelety z toho dne a tady jen z Pěčína - i na obrázku.



Macík svý krásným letem o kousek posumul Poupata kupředu a stačilo to na přeskočení Bukvic. Snad zase jen na chvíli.



Ještě pár zajímavostí:


Na Pěčíně nám  kamion zachytil utržené lano a poškodil si anténu a světlo. Vlekař Víťa to bleskem vyřídil malou finanční výpomocí.

Kozleekovi kus před Táborem došly baterky ve váriu, i tak letěl a udržel se, pak mu došly baterky i v GPS. Že by špatná příprava?

Láďovi došly baterky v GPS taky. Naštěstí jen kousek před přistáním. Že by něco podobného?

Rumburak se nechytil ani na další pokusy a tak šel raději dělat vlekaři řidiče.

Boeing si už předem domluvil vlek na 14.30, dříve nemohl, ale taky se moc nepovozil.

Honza Habermann zatím svůj let nepřihlásil, možná až se vrátí z dovolené, ale pokud vím, tak trojůhelník nedoletěl. Škoda. Kdysi to už u nás zkoušel taky - let je ZDE.

I tak byl Pěčín nejlepší nejen z ČR - viz ZDE , ale dokonce i z celé Evropy - viz ZDE.

No co si budeme povídat - pěkné to bylo! Co pěkné, nádherné!!!

Vlasta
http://www.pgv.cz/