S PPG 25.8.11

Takže jak jsem v předchozím díle psal – „Prvně jsem nechtěl, že už toho bylo dost, ale když řekl, že poletí na Jaroměřice, udělal jsem změnu. No a to byl začátek mých velkých problémů“. Byl. Už při rychlém přejezdu na František jsem né úplně dodržoval předpisy, a to nedělám rád. Jednomu motorkáři jsem se dokonce pokynem ruky omluvil. Když jsem dojel kombajn, byl jsem z toho na nervy.

Pak jsem vyjel na František, ale startovali z druhé strany a já nevěděl, jak se tam dostat. František mi poradil (né ten kopec!).

Tam se už všichni připravovali. Říkal jsem, že už je pokročilá doba, že to chtělo dřív, ale s tím jsem u Milanů nepochodil. Brejcha ještě zavolal do Náměště, jestli nás pustí do jejich prostoru, a jak zjistili, že jsme padáčkáři, prý nám to v takový krásný den ani nemohou zakázat. Bylo to od nich milé! J

Pak byl větší problém. Když jsem rychle vybalil a připravil padáček na startu, zjistil jsem, že mám málo paliva (asi tak 2 litry). Většinou si sebou do auta beru celý kanistr a flašku s olejem, tentokrát jsem si výjimečně natankoval už doma v garáži před prvním letem a před rychlým přesunem za Želetavákama si to neuvědomil. Ovšem palivo navíc neměl nikdo jiný, všichni už měli natankováno a neměli jsme žádnou hadičku, abych si od každého trochu ubral. Poslali mne tedy na benzínku za Želetavu a že olej Milan má. Říkal jsem, že to nestihnu, ale jiná možnost nebyla. Milan mi půjčil kanistr a mazal jsem. Ovšem na benzínce jsem zjistil, že peněženka zůstala v pultíku na kopci. L
Ukecal jsem čerpadlářku, že to ještě ten večer zaplatím buď já anebo Brejcha (asi ho trochu znala), a natankoval bez zaplacení 5 litrů. Honem na kopec, kde už většina byla ve vzduchu. Jen Panťovi se nepovedlo rozchodit motor, ještě chvíli jsem mu pomáhal, ale nebylo to moc platné. Honem natankovat a odstartovat, doba už byla pokročilá.

Ještě chvíli jsme koukali po Panťovi, ale neodstartoval. Tak honem na Jaroměřice.

Tady je vidět Pavel a Želetava.

Vysílač a na druhé fotce trochu zastrčený barák. Že by nějaká hájenka? Na kontrolu nebyl čas.

Tenhle kostel svítil už z dálky, až později jsem zjistil, že to jsou Babice, prý jestli si je nepamatuju ze Zemana.

Kukuřice kolem sloupů byla taky pěkná. A co ty ostatní stopy asi po traktoru? Co tam dělal?

Startoval jsem těsně po sedmé, na zemi jsme měli být v osm, a teď před Jaroměřicema mi Milan ukazoval na hodinky, že už je půla.

Byl to už jen kousek a doteď jsme letěli proti slabému větru. Zpět to bude po větru a tak nám to musí vyjít.

Tak honem pár fotek už při slabém osvětlení, jo jo, chtělo to letět dřív.

Otočili jsme to zpět, nabrali trochu vejšky a letělo to 55 km v hod. Paráda, návratovku musíme stihnout. Ovšem asi tak ve čtvrtině cesty se najednou změnil vítr na boční, rychlost nám klesla a začalo to s náma i cvičit. Slunko rychle zapadalo. L

Ani fotit se už nedalo. Na startovačku jsme doletěli všichni i když někteří s malým zpožděním, já asi 5 minutovým. Jen Milan doletěl včas, do Jaroměřic nedoletěl a raději dal přednost nějakým děvčatrům v plavkách, které mu mávaly, a pak to zavčas otočil.

Boční vítr s náma cvičil i při přistávání.

Panťa nakonec opravdu nepolítal, my ostatní byli s lítáním velice spokojeni. Ještě jsem zajel na benzínku splatit dluh.

Milan nás nakonec ještě vytáhnul na poletový rozbor k němu domů a nad jeho archivním sýrem se to móóóc pěkně kecalo.

Při cestě domů teploměr ukazoval ještě 25 stupňů. V pátek má foukat a v sobotu má přecházet výrazná studená fronta. V neděli pak má být přes den maximálně 18 stupňů, že by se už hlásila paní zima? Snad ještě polítáme i bez motorů, uvidíme.