Na sobotu 10.9.11 jsme měli naplánovanou akci v Jersicích
- oslavy narozenin. Pozvánku vytvořil Láďa a počasí jsem objednával já. Někde asi
došlo k omylu, buď jsem to objednal až na večer anebo ho poslali se
zpožděním. Prostě když jsme se v poledne scházeli na Pěčíně, bylo úplně
zataženo.
Přijel i František, je po operaci kolena, chvíli to s ním nevypadalo dobře, ale rychle se uzdravil. J
Nikdo se do létání moc nehrnul, pak to zkoušeli Petr a Radek.
Postupně přijížděli další a věřili, že se to zlepší.
Byl alespoň čas sladit vysílačky, ovšem těch, co to umí, těch máme málo.
Ani nebyl problém objednat si třeba na start jiný směr větru. J
Konečně se oblačnost sem tam protrhávala.
Já s Romanem, a pak Macík, jsme se přesunuli na druhou stranu, nám vítr otočit nechtěli. L
Náš odviják dost dlouho nedorazil (Romana to až zmohlo), když přijel Tomáš, který tahal Petru, využil jsem ho.
Ještě to nechodilo, nevyšlo to ani Macíkovi, ale
jak se udělalo líp, šel do toho znovu. Tentokrát v oblečení tzv. „Na
Vlastíka“ a vlek jsem řídil taky já.
Macík
se chytil a poletoval, chtěli jsme za ním další,
ale v té chvíli vypověděl službu jak
náš odviják, tak Tomášův (nikomu to
neříkejte, ale došel mu benzín). Macík si
stěžoval, jaká mu je zima, a my mu tak záviděli! Po
odstranění problémů odstartovali Petra, Míra a
Boeing.
Asi neměli vhodný interval. Pak jsem odstartoval já a letěl za Macíkem nad Pěčín. Začal jsem se pomalu zvedat.
A pak jsme si tam spolu létali.
Chvíli tam s námi točili i čtyři dravci.
Pak mi Macík nahlásil, že se vydáme na přelet do Jersic.
Pokud to někdo neví, tak Lukáš předem vyhlásil pěknou soutěž – „Tímto
vyhlašuji
pokračování soutěže Jersický klouzák.
Vyhrává letec, který dokáže přistát
v
Jersicích na louce s připsáním nejvíce bodů
do ČPP. Pro vítěze je připravena
láhev z mého minibaru.“ No a když se profláklo, že to bude pětihvězdičková
Metaxa, tak co bychom pro to neudělali, že!!!
Nechal mne letět prvního, pořád jsem klesal, a když jsem objevil stoupáček nad Hříšicí, přiletěl nade mne.
Chvíli jsme bojovali, já to nezvládl a přistál, Macík to vybojoval a letěl dál na Jersice.
Mne vyzvedl Láďa, pomohl mi sbalit, a jeli jsme do
Jersic. Říkal, že má v autě jedenáctiletého kozla! Pardon, zase jsem to
popletl. Měl tam soudek s jedenáctkou Kozlem. To už byla lepší jízda, že?
No
a ta správná jízda teprve přišla, ale o tom až v dalším článečku.