No jo, už je tady opravdu podzim! Ale na sobotu 24.9.11 to s počasím vypadalo nadějně, ovšem zájemců o létání bylo nějak poskrovnu. Že by se už nikomu nechtělo létat? Počkají si až na jaro? Přihlásilo se nás jen pět a tak jsme byli rádi, že to Víťa vůbec vyhlásil. Navíc na dvanáctou jsme se s vlekařem sešli jen já se Zdenčou a Máca, ostatní asi dali přednost obědu. L

 

Vypínal jsem se na konci dráhy rovnou ve stoupáku. Když skončil, další mi ukázali dravci. A byl móóóc pěkný. J



Konečně přijížděli další zájemci o létání, ani nevím kteří, ale jak později říkal Víťa, každý se napoprvé chytal a odlétal.




Macíkovi chvíli trvalo, než odstartoval, měl prý nějaké problémy, ale pak to vybojoval a přidal se ke mně.



Pak navrhnul, že poletíme na Volfířov navštívit na stavbě Kozleeka, ale prvně to vzal na Dačice, já tam neletěl.



Nadával jsem, kdo mi třikrát po sobě volá na mobil a nechává to vyzvánět až dokonce. Později jsem zjistil, že to byl to Stříbrňák a chtěl přijet lítat. Je to normální? L



Na letišti za Dačicema byl vidět velký letecký provoz, něco se tam dělo.



Vypadalo to na pravé babí léto, na šňůry se chytala spousta pavučin a vlály za mnou. Jen mi to nešlo pořádně vyfotit.



Máca se vozil někde vysoko pod mrakem u Lidéřovic a rozhodl se tedy pro návštěvu Míry v Matějovci.

 

Nad tímhle lesíkem jsem se slušně vyzvedal.




Tím jsem tedy definitivně zrušil návštěvu stavby a vydal se dál.



Máca vyklesával k Mírovi, který nedávno předělával střechu a teď na ní zrovna něco dělal. Teprve když byl níž, zjistil, že to není Míra, ale jen satelit. Ovšem už se nevyzvedal, přistál za barákem, a pak se od jeho manželky dozvěděl, že Míra odjel s JaHovejma do Francie. Zdenča pro něho dojela a u Evči si dali kafe.



 Předtím ještě vyfotila letadýlka nad Pěčínem, byla to ta z Dačického letiště. Asi se na nás přiletěli podívat.



Přeletěl jsem Šach a tady jsem u Velké Lhoty. Listí na stromech se už začíná přebarvovat.




Tady je Brandlín a Chytrov.




No a tady míjím Horní Němčice a doufám, že to pěkné pole s řezačkama mi pomůže.



Pomohlo! Horní Meziříčko a zajímavě sečené pole.





Poslední pěkné kumulky.





Bořetín a Česká Olešná.

 




Nová Včelnice.





Tady jsem si vzpomněl, že tu asi bydlí Matějíčkovi a že ten úzký zelený pruh vzadu by mohlo být jejich soukromé letiště.



Tady jsem se dlouho mořil, jen malé stoupání a díky bezvětří jsem se téměř nikam neposunul.  Když jsem pak přeskakoval ten les, vário řvalo, že klesám víc jak 5 m/s. Jak je to možné, vždyť termika už končila!? Ovšem pak jsem ještě nalítnul pěkný stoupák a hurá nahoru. J






A tady to se mnou šlo už jenom dolů a dolů. L





Přistával jsem u Mlýnů, už jsem je ani nestačil pořádně vyfotit, jaký to byl fofr.



Bylo to krásné podzimní termické létání a po 3,5 hod. uletěných jen 54 km ale bylo taky fajn. Můj let je ZDE.
A GPS mii naměřila skutečně nalítaných 133 km. Taky pěkné.


Zavolal jsem si svou ESA, zrovna ji někde při čekání obtěžoval Macík, ale dala přednost mně. J



Při návratu jsme se ještě stavili na letišti v Dačicích, ale všechna letadla už byla pryč. Pouze místí tam seděli u ohýnku a slavili, ale zážitků a dojmů měli spoustu a s některými se rádi pochlubili. Snad nejvíce mluvili o střelbě z kulometů na letadlech při nízkém průletu. Domluvil jsem si tedy alespoň poslání pár fotek. Rozloučili jsme se, Macíka dovezli na Pěčín a jeli domů na oběd. Já měl takovej hlad, vždyť naposledy jsem měl snídani, pak u Mlýnů zasloužené přeletové pivíčko a od Zdenči poslední dva kousky buchty.



A tady mám pár slíbených fotek poslaných od Jiřího Bartošíka.










Jo jo, na světě je krásně, a nad světem ještě líp.

Pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/