Dneska ráno se na nás nebe mračí. Ochladilo se a sem tam spadne i nějaká ta kapka. Ale při bližším ohledání vidím pod zachmuřeným obočím afrického nebe mrkající oko. Je den stvořený pro výlet.

Víťa tvrdí, že když peče slunce, tak jsou zvířata schovaná. Dnes je ideální stav. Brába jen bručí pod fousy: „Jasně, proč sedět v De Aar, když můžeme jet na výlet.“ Brášové Lacinovci se ujímají logistiky. Já ještě rychle sypu fotky k článku a Janek ho odesílá Vlastíkovi. Začíná den V – VÝLET.

Cestou zjišťuji, že nemám v kapse deníček ani tužku. To je dost problém, nemůžu si v klidu porovnat myšlenky a podtrhávat nadpisy červenou tužkou. Naštěstí se Honza vytasí s jednou ze svých 50ti reklamních tužtiček, které vozí s sebou. A v kapse má i bloček... a k tomu není co dodat.

Jsme docela zvláštní skupina lidí, každý má nějakou drobnou úchylku. Tak Brába si například s sebou přivezl 3 křídla. Čímž dorovnal počet Gradientů a Axisů v naši bandě na poměr 5:4. Víťa s sebou má kreditku, která nefunguje. Honza již zmiňované AIR centrácké tužtičky. Pavel, ten má nabíječky snad na všechno, na co si jen dokážu vzpomenout. A při každé příležitosti se shání po zdroji a nabíjí.  Pracovně mu říkáme Nabíječ. Janek toho moc nemá a ještě se věcí zbavuje. O pasu jsem se již zmínila. Včera pro změnu odhodil vysílačku, ale Arnold jí našel a tak mu nezbylo, než jí zase připojit ke svému skromnému majetku. No a my s Petrem jsme si přivezli chřipku. Nutno dodat, že Petr si to ještě pojistil zánětem dutin.

Cesta utíká pěkně, sice se Brába občas zapomene a jede v protějším pruhu, ale zatím se mu nepodařilo někoho smést ze silnice a tak je všechno v pořádku. Cestou k parku potkáváme velkou skupinu opic, ale jak se zmíním o focení, otáčí se k nám sedavým a odchází. To se o nejbližším příbuzným slona říci nedá, ti mi pěkně zapózují.

 


Park je bohužel zavřený, opravují cesty a bude zavřeno ještě rok – smůla.



Nabízí nám ke shlénutí sbírku vycpanin. No, nic moc... mám-li něco dodat.




Pavel se nevzdává a doslova ukecává šéfa - Fachsiho, řídící opravy, ať nás pustí do parku.



Nesmíme jet našimi auty. Dává nám s sebou jednoho z pracantů a vyrážíme. Jdeme pěšky.







Naše skupina je nejen pomalá, ale i dost hlučná. Utéct před námi nestačí jen pár nahluchlých antilop, prase bradavičnaté (nutno podotknout, že už je to jen kousek prasete) a 3 želvy.






Po dvou hoďkách přicházíme k jezeru. Je tam bílý nosorožec s mládětem – paráda.






Přijíždí pro nás Fachsi a jedem jeho autem na krásnou vyhlídku a potom ven z parku.








Dobře věděli, proč nám zakázali jet našimi auty, tohle by ta autíčka nedala. Rychle se loučíme a pelášíme zpátky. Ještě se stavujeme na nedaleké přehradě.






Večeře byla vynikající.





A tady snad už není co dodat...


Pokračování příště.

Jana K.
http://www.pgv.cz/