Vylet na jih

Jak už jsem psal v minulém díle, tak konečně dnes, ve středu 4.7.12, měl být podle předpovědí super letový den. Jak to dopadne? Co ten pavouček, že by pro štěstí? Ještě jsem obhlídnul Janu, jestli není někde zlomená, a nebyla! Asi se to včera nepovedlo, prý jedou k moři, Rumbi dnes lítat nebude. L

Zajeli jsme na přistávačku zaplatit startovné a hurá na Kobalu. Počasí super!

A hele!? Kdopak to tu je? Takže Janča s Rumbim nám udělali překvapení. Sice ho startovné stálo o 4€ více, ale za to mu to prý stálo (pro neznalé – dole je to za 4€, nahoře za 8€).

Míša mi pomáhá s báglem a táta Kamil se připravuje na start. Toho už znáte z kempu, vrtal se mi taky v notebooku. J

Najdete sedm rozdílů? A tady Rumbi právě startuje!

Janča se směje, kam že to letí. Všichni čekali, jestli se z toho vydrápe. Dole je ještě vidět. A hele, tyhle taky známe.

Dorazil i Trčka se svojí smečkou. Kurzíků měl snad 22 a k tomu pár výletníků.

Do teď se startovalo na východ, jak se to otočilo, Miloš už byl připraven.

Start měl vzorový a jak jsme slyšeli ve vysílačce, za nedlouho doháněl Rumbiho.

Zato můj start byl k popukání! Nefotil jste někdo? Před všema kurzíkama jsem vytřel celou startovačku zleva doprava. Objevil se tam i Ivoš, pozdravili jsme se, a abych ho vyfotil, jsem si v té chvíli ani nevzpomněl. Dlouho se mi pak do startu nechtělo, pak start dobrý, zato vyzvedání byl problém, ale to nás bylo víc. Jak to zapnuli, pak to bylo super.

Předem se omlouvám za tu spoustu fotek, ale byla to nádhera!

Tady jsme byli včera v parku - "Tolminska korita".

A tady už není co dodat! J

Stol - 1354 m n.m.

A tady dál jsem už nikdy nebyl. Dnes na tu Gemonu už letět musím.

Ale ty nervy! Kam přistávají, když to náhodou vypnou? Na kopec? A jak se vracejí do civilizace?

Tady potkávám už vracejícího se Miloše. Na vysílačky nikdo nereaguje, vypnuli je, kecali do toho i Italové. L

A tady jsou Milošovi fotky z otočňáku u Gemony. Za celý svůj let udělal jen 5 fotek, břídil!

Já už na asi poslední přeskok nešel, měl jsem obavy z návratu, prostě kdo se bojí, nesmí do lesa.

A do lesa já opravdu nechtěl! Na konci hřebene jsem to otočil a letěl zpět.

Už od Stolu nás provázeli tihle ptáčci. Někdo říkal, že to jsou orlosupi, podle Rumbiho to jsou jen supi. Na kohopak si asi dělají zálusk? Já jich jednu chvíli potkal alespoň 15! Na té vedlejší fotce je dole vidět jeden padáček. Pak se mi ztratil, tak nevím, jak dopadnul, já takové chvíle zažívat nechtěl.

Konečně zpátky nad Stolem. Oddechl jsem si, tady je pořád kde přistávat a návrat v pohodě.

Přeskok přes údolí, tady jsme včera byli na raftu.

Tady dole je Miloš, asi se trochu zbrzdil, on je spíš přes hltání kilometrů, já mám raději tyhle výhledy.

Krn – 2244 m n.m.

Nechtěl bych tam šlapat pěšky (na fotce 41 je vidět pěšinka). Kamil tam na ně dnes při letu křičel, ať mu hodí pivo. J

A hele, Miloš už je zase přede mnou. Najdete ho na první a pak na třetí fotce?

Tolmin – 200 m n.m.

Přeskakujeme a vytáčíme nad Kobalu, Miloš letí dál. Že by na vysněnou Sorici?

Konečně otáčí zpět a že dnes na kopci pro auto přistane on. Moc se mu nedaří, nepomáhají ani uši, nosí to všude. Asi na třetí pokus to dá a já si ještě letím vyfotit "Most na Soči".

Nádhera! My vždy projíždíme jen náměstí při cestě na Lijak.

A o kus dál mají i vlakové nádraží. Vracím se.

Soutok Soči a Tolminky, na další fotce náš kemp. Vody málo!

Přistání hned vedle kempu. Můj návratový let 83 km je ZDE.

Kamil je tu taky, už má sbaleno, jeho návratový let 102 km je ZDE.

A Rumbi právě přistává. Jeho návratový let 104 km je ZDE. Snad se za to nestydí!?

Broňa s Květou nás vítají v kempu, jejich lety jsou ZDE a ZDE. Květoslav to prý má jako svůj rekord a fotky má ZDE.

A tady je pár snímků od Rumburaka.

Miloš dorazil s autem a přihlásil přelet – návratových 112 km. Jeho let je ZDE a všechny nahlášené lety do ČPP ZDE.

Na další dny to s počasím nevypadalo nadějně a v nejlepším se má končit.

Sbalili jsme se, rozloučili a já s Milošem se vydali zpět k domovu.

Rumbi, oslavovat to pivem s mlíkem, to jsou teda chutě!

Janča s Rumbim sice jeli k moři, ale ještě si s námi zajeli do Kobaridu na pizzu. Né tímhle autem, jeli svým.

Pac a pusu, a jede se domů. Kolem půlnoci jsme se ještě vyspali jako bezdomovci na odpočívadle.

Po snídani Miloš ještě nastartoval turbonoteboook a kouknul na Hohewand. Bylo tam ale neletovo.

U Waidhofenu jsem ještě objevil zajímavé místo. Mají tam do půlkruhů postavené kameny. Chtělo by to vyfotit svrchu, Miloše jsem na šňůru neukecal, mne vytáhnout nechtěl, takže si tam někdy musíme zaletět.