Tak už je pátek 24.1.14 brzo ráno, loučím se s manželkou a autobusem ve 4.20 jedu z Telče do Prahy.

 

V Praze z Florence přes dva přestupy metrem a dál autobusem na letiště. To zase bylo ostudy. Prostě vesničan ve velkoměstě! Chtěl jsem si koupit lístek do metra, cpu mince do automatu a né a né je tam dostat. Až jsem se zeptal, tak prý prvně mám zmačknout knoflík, kterou chci jízdenku a až teprve potom to bere peníze. Každý automat i na kafe chce prvně peníze, PRAŽÁCI zase musejí mít něco extra!



Na letišti jsme se potkali s Mirem ze Slovenska, Heřmanem z Olomouce a Ctiborem z Brna. Bágly jsme si nechali zabalit, i když při této ochraně ... A to pěkné děvče s náma bohužel nejede.

 

Trochu problémy s odbavením, protože Cyril sebou měl bombičku k nafukovací vestě. My ostatní je neměli a že já měl bágly o 2 kg těžší, to nevadilo. Poslední české občerstvení a nasedáme.





Hned po startu nabídka dlabance. A kudy že to letíme? Není tam psaná Telč? Hned startuju GPS.



Ta dnešní technika, místo aby koukali z okna, vždyť je to tam tak krásné.










Tak už jsme v Turecku na letišti v Istambulu. Let parádní a na čas. Video z letu je ZDE.





Máme tady 4 hodinky čas na přestup, dáme místní pivečko.



A hele, jediné letadlo, které má zpoždění, je zrovna to naše. A rovnou 5,5 hod. To je k vzteku. Dáme další pivko.



Miro sousedům ukazuje, odkud jsme, jinak to už začíná být nuda. Nebo že by to pivko? Aha, oni to rovnou byly sedmidecáky!



A tady se potkáváme s našima hlavníma průvodcema Nepálem. Slávkem a Kristýnou.



A tady je vidět, jak nás to čekání zmáhalo.



A že nám to pak málem ulítlo, to až v příštím pokračování.

Vlasta
http://www.pgv.cz/