Je sobota 1.2.14, včera jsem východ sluníčka už viděl a tak spím. Tyhle pěkný fotky jsou dnes od Slávka.





Když vylezu z postele já, je už pokročilá doba, ale o nic jsem asi nepřišel, snídaně se teprve bude podávat.



Tyhle vestičky s názvem "Expedice Nepál" máme všichni, Slávek je nechal udělat všem. A tam dnes poletíme, Pokhara je náš cíl.



David ještě vzpomíná na včerejší mejdan. I paní domácí hned na něho zpívá "slowly, slowly"!





Snídaně byla dlouho, někdo oběd nechtěl, ostatní si objednali jen salát. A jak je vidět, byl úplně čerstvý.





Babu si uděláme poslední fotku a loučíme se.




Na startovačku se nenecháváme vozit, raději si to vždy vyšlápneme. Nejsme přeci žádní lenoši a hlavně je pořád na co se dívat.






Včera to chodilo líp a výš. No co, nedá se nic dělat, zkusíme to. Máme si hlídat hlavní silnici a po přistání jet dál busem.



První přeskok a pode mnou u mostu přistávačka 2. Na autobus je to kousek a do Pokhary jezdí každou chvíli.




Tady se zvedáme s Davidem a za chvíli letíme dál.





Je tam i Ondra, ale nezvedá se tolik a na přeskok se vydává dřív.



Ondra je vpravo, níž a dál, David je vlevo, výš a postupně ho předlétávám.



David ještě potkal stoupáček a kus ho využil.



Kam letět? Vlevo by to mohlo být lepší, jenže s tím návratem by to asi bylo tak, jak psal Slávek – „přeletáři se po místních cestách stihnou vrátit do večeře - příštího dne“. Vpravo je údolí se silnicí a spoustou místa na přistání. Tak kam? Zlatá střední cesta?




Tady se mi Ondra zdá už hodně nízko, ale bojuje. Ve vysílačkách slyšíme, že ostatní postupně vyhnívají.



U tohohle kopečku se Ondra krásně vyzvedá už z hodně z malé výšky, z mého pohledu okopával šišky.




David přiletěl v pěkné výšce a asi se s tím moc nepáral a letěl dál. Já se kousek vyzvedal a chtěl ještě využít ten vyšší kopec.



Jenže Ondra přeskakoval dál a David je už nejspíš daleko. Takže letím taky, což ovšem asi byla má chyba.



Pěkný kopeček před náma, ale jak to ten Babu včera povídal? Asi jsme to trochu víc zapili, nějak se nemůžu rozpomenout.



Na vysílačku reaguje jen Kristýnka a potvrzuje mi, že tam je zakázaný prostor. Stáčí to i Ondra, takže nejspíš to taky slyšel.



Takže kam teď? Výška rychle ubývá a možnosti zachycení se snižují.



Nevyšla mi ani tahle možnost a hlavní silnici jsem už delší dobu neviděl. Takže teď hlavně rychle najít přistávačku.



Tady to vypadá dobře, ještě udělám pár snímků. Všímám si i sloupů s el. vedením. To hnědé neobhospodařené pole bude mé.



Jenže až v poslední chvíli si všímám ještě odbočky vedení ke kopci, takže prudké zatočení a né přiliž elegantní přistání mne nemine. Můj let je ZDE. A ten foťák, co jsem měl v ruce, ten už to nerozchodil. Ještě že mi v tom lepším včera došly baterky a tenhle byl obyčejnější a levnější. :-(



Hned se seběhly děti a všechno je zajímalo. Trochu jsem je musel odhánět, aby mi na všechno nesahaly, a když jeden vejlupek chtěl peníze, dělal jsem, že mu nerozumím. Vytáhnul tedy dvacku a ukázal mi ji. Vzal jsem mu ji z ruky, strčil za tričko a poděkoval. Zůstal chvíli vykulený, ostatní z toho měli hroznou srandu, a chtěl ji zpátky. Dokud jsem balil, nevrátil jsem mu ji, sahal mi i na tričko, ale nepochodil. Všichni se jen smáli. Ovšem největší zájem měli o fotku v mém časopisu. Sebral jsem jim to s tím, že pro ně je tohle dost drsné porno, na tohle tu nejsou stavění. A ve vysílačce se ozval David, že je na zemi a já mu přeletěl nad hlavou (let zatím nepřihlásil).



Těhle pár fotek mám alespoň z mobilu. Tady mne chtěli převést přes vodu, ale tady jsem nechtěl.



Tady to už bylo lepší, ovšem z toho lumpa jsem trochu měl obavy, aby mne nestrčil do vody. Ale né, dopadlo to dobře.



Na konci vsi byli policajti a řekli mi, že na autobus to mám asi 3 km. Naštěstí za chvíli jeli dva motorkáři a jeden mne vzal k autobusu. Tam svačinka a než přijel bus, motorkář mi nabídnul odvoz až do Pokhary, prý tam má cestu. Všichni tu jezdí hodně pomalu a odhadem 30 km tedy byla dlouhá cesta. Ale bylo to fajn, zastavil mi u hotelu a peníze nechtěl. Byl jsem tam první, za chvíli přijel Ondra, prý přistál o kousek dál (jeho let je ZDE) a my předjížděli jeho autobus. Jak dorazili i ostatní, vyrazili jsme do města a na jídlo. Foťák jsem nemohl nabíjet, proud tu pouští až po 22. či 23. hodině (ráno ho zase vypnou), takže fotky budou až zase z dalšího dne.

Pokračování příště.

Pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/