Slaninku nemáme, ale usmažená cibulka s klobáskama, na to vajíčka, hmmm, ani ten text se nedá psát s prázdným žaludkem.
Potkáváme
zde i Tomáše, který s náma byl loni na
výletě - viz ZDE. Teď se jde s přítulkyní
koupat do Tolminky. Nakonec díky rybářům jdou
níž po proudu, prý aby je nerušila, když
nemá vršek. Nebo že by utíkala přede mnou? Ale
já přeci nikdy nikde nic nezveřejním. Ovšem fotky mohly být pěkné!
Koupel byla. A jak vidím, semínkové snídaně je nepřešly (náš dlabanec by je zabil), jen to cvičení jsem neviděl – viz loni ZDE.
Michal občas trénuje na lajně a vzal ji i sebou, že si to vyzkoušíme. Jen škoda, že na to
nebyl čas. Už jsme to třeba mohli umět jako např. ZDE. Místo toho balíme
a jedeme pro letenky. Já tentokrát jedu s Pavlem. Při každém rozjezdu se
mi nohy odkrvují, při brždění překrvují.
Dneska tu mají nějakou akcičku motoristé.
Podle předpovědí tu zítra má pršet a dnes to nemá být nic moc, má se hodně kumulovat a brzo zatáhnout vysokou, tak uvidíme.
Po polomech tu mají hodně dřeva a často se nám pletou s autama. Nahoře dnes kontrolují letenky.
Jeli jsme na kopec dřív, protože fouká východní vítr. Boeing na nic nečeká a jde do toho jako první.
Chvíli ho pozorujeme a pak se přidávají další.
Někteří si před startem i schválně zablbnou.
Jdu do toho taky, chvíli se mořím, letím dál na východ, abych nakonec zjistil, že to chodí od severu.
Mraky opravdu rychle naskakují, nepůjde to brzo do bouřek a nebo zase zmoknem?
Přeskok na Mrzlý.
Po svahu pod Krn.
U Kobaridu přeskok na Stol. Tam se má letět a netočit, ale tím se dostávám pod vysílače v moc malé výšce.
Musím se vracet a natočit si. To se daří.
Tak co, poletíme dál na Gemonu? Vždyť je to celé zastíněné. Někteří neváhají a mažou dál.
Mezi těma odvážnýma je i Pavel. Boeing si to dnes netroufnul a otočil to u vysílačů.
S Michalem to zkusíme kousek za ně, pak se otáčíme, nabíráme výšku a skáčeme na Polovník.
Jak přeskakujeme údolí, Boeing hlásí, že ze 2.200 m nad Stolem to vzal až na zem, že to přestalo chodit.
Jo jo, mraků je víc než dost a vysoká se už taky dostavila.
Nám se zatím daří a přes hřeben je vidět i Bovec. Ptám se Michala, jestli nepoletíme tam, ale nechce.
Už
tu
máme i nějaké UPíčko. Dnes se mi
lítá líp, nemám z toho takové
trauma, jako
včera. Tam jsem poznal, že vůbec neumím lítat. Každej mne
přetočil a uletěl mi.
Tady
na kopci jsou nějací turisti, původně jsem byl níž a jen abych si je vyfotil,
zvedl jsem se na svahovačku. Jak
letím
nad nima, fotím a neřídím, nalítnu
pěkný hupanec, že i foťák zahazuju a
chytám
se řidičky. Můj výkřik váááuu byl pro ně snad taky pěkný zážitek.
Tady
mám poslední fotku s naším
spoluletcem. A jak někdo říká, že lety
nepřihlašuje, že nelítá pro body ap., tak
já se např. rád podívám, s kým
jsem
jak letěl, kdy jsem udělal špatné rozhodnutí a
neletěl tam, kam on, nebo naopak. A
zrovna tenhle asi měl letět raději s náma – viz ZDE. Navíc i díky ČPP se
se mnou později spojil a dal mi odkaz na své video, kde jsme od 13. minuty i my – viz ZDE.
Ve vysílačce slyšíme Pavla, že to asi nedoletí, jak je to špatné. Nedivím se, zataženo tam mají úplně všude.
S Michalem přeskakujeme na svahy za Krnem. Dokonce se tam objevuje i sluníčko.
Nádhera, super, i to počasí nám přeje. Fotek jsem zase udělal spousty.
A to je už Krn – 2244 m n.m. Michal chce nad ním vyfotit, kde se ale fláká? Poleť!
Z jižní strany je snad úplně rovná deska, tam se to musí krásně chodit! Návod je ZDE.
Občas tam nad turistama lítáme a stoupáme rychleji. Dnes je tam hospoda zavřená a většina cesty pod sněhem.
Najdete tam Michala? Blíž nad vrchol se mi ho dostat nepovedlo.
Tyhle fotky už snad budou lepší. Pochválí mne za ně a nebo zase bude prudit?
To zase bude řečí, že sem dávám zbytečně moc fotek. A to mi jich Zdenča ještě pomohla stovku vyřadit!
Pěkně se začalo dělat už i nad údolíma a najednou to chodilo téměř všude. To nejspíš využili i ti, co otočili Gemonu.
Startovačka na Kobale. Je tam nějak prázdno.
Chodí to luxusně, na Soricu je cesta nasvícená a tak se Kozleeka ptám, jestli tam nevyrazíme.
Neodpovídá. Má vybitou vysílačku a asi to bylo i dobře. Ti, co to zkusili, to už zpátky nedali – viz náš známý Tomáš ZDE.
I když byly i výjimky - např. Pepa ZDE. Mraky zase naskakují a někteří to berou rovným letem pod zálkadnama zpět na Kobarid.
Já se letím podívat a nafotit si Most na Soči.
Před přistáním to ještě beru na jih, zkouším i lesíky, ale nic.
Zato když chci přistát, Termoska by se zbláznil. Je to i nějaké hravé.
Michal jde na přistání na uších a nad plochou ho to pak nechce pustit k zemi. Jeho let díky špatné GPS zase nemáme.
Taky váhám, jestli raději nepřistanu na oficiálce, Pavel je už tam, nakonec tedy návratovku dal. Jeho let je ZDE.
Otáčím to a po téměř 4,5 hodince přistávám u kempu. Můj let je ZDE.
Paráda, nádhera, super! Přeletové pivečko si určitě zasloužíme.
A tady přistává jeden motorář. Chvíli pokecáme o strojích a létání a jak řekl, né všem motorářům tady tohle létání vyhovuje.
Dorazil i Jirka. Dnes dal dva starty, ale asi se mu moc nedařilo, nevypadal nadšeně. :-(
Pavel přijíždí do kempu a povídá své zážitky. Já s Michalem si pak ještě jdeme zaplavat do Tolminky. Nikdo další se nepřidal.
Je to osvěžující a není se čemu divit, když to ztéká z těch zasněžených kopců.
Z vody
mažeme rychle, ale za chvíli dáváme další ponor. Mám tu i jedno video ZDE. Původně tam chtěl skočit bez plavek a mohl bych pak vyhlásit soutěž, kdo najde 7 rozdílů.
I teď je vidět pár křídel nad Kobalou, opět to navečer pěkně chodí. My odjíždíme a tady je fotka Krnu odspodu.
A hele, nad Bovcem potkáváme dvě křídla. Odkud letěly? Měli jsme to zkusit? Třeba bychom dali vrchol Mangartu! :-)
Po cestě domů se nám kazí počasí, občas potkáváme déšť a v dálce bouřky.
Těsně po půlnoci ze soboty na neděli dorážíme do Peče. Zdenča nás přivítá i s buchtama v ruce. Zlatá holka!
Po
vybalení se loučíme a kluci se rozjíždí
k domovu. Já myslím, že výlet se
nám náramně povedl. Jen škoda, že nejelo
více dačických, hlavně nám všem chyběl
Míra. Přeci jenom ranní Srneček, jeho vaření,
klid, vyhlížení počasí
s cigaretkou v ruce, asistence na startech,
pokecání se známými, jeho
létání, rady ostatním atd. Ptalo se na něho
více padáčkářů (i šéf kempu)
a všem bylo divné, že s náma
není. Tak snad příště. A ještě
poděkování Boeingovi a jeho Kňukovi za bezva výlet.