Na víkend to s počasím vypadalo nadějně. Nelenil jsem a ve středu napsal pěti motorářům, jestli se případně ke mně někdo nepřidá na téměř každoroční podzimní dálkový přelet. Ozval se jen Franta Smrčka, že nemůže, protože má ruku v sádře, a Vašek Čapků, ale bylo to takové nejisté. S blížícím se víkendem samozřejmě předpovědi kazili a hlavně různili. Ještě v pátek odpoledne u nás pršelo a udělala se krásná dvojitá duha.



V sobotu ráno 22.10.2016 byl u nás první podzimní mrazík a byly mlhy. Jenže podle předpovědi to vypadalo, že by se dnes možná letět dalo. Mělo být jasno a slabší jihozápadní vítr. Naplánoval jsem tedy cestu od nás na Šiklův mlýn a hrad Pernštejn a rovnou si to zadal do GPS. Naložil jsem krosnu, vzal Zdenču a vyrazili jsme za sluníčkem.

 

Pěkně bylo už ve vedlejší vesnici a tak jsem startoval na své obvyklé loučce za Lidéřovicema. Nefoukalo vůbec a tak jsem to s plnou nádrží dal až napodruhé.



Horší bylo, že mlhy se natahovaly už i k nám, takže jsem musel letět na sever podél mlh.







Z Dačic byl vidět jen tovární komín, který vykukoval nad inverzí.



Pak jsem nabral výšku a přeskočil zamlžené údolí až k Červenému Hrádku, kde už zase bylo pěkně.





Tentokrát jsem obul nové létací botičky, které jsem dostal od rodinky k narozkám. I ty byly spokojené, moc se jim to líbilo. :-)





S výškou se zvedala rychlost, letělo to i přes 60km/h.





Jenže postupně se mi zatahovalo, jasno bylo jen daleko jižně ode mě.


 

Brtnice





V dáli byly vidět dukovanské komíny.



Pracně jsem bokem na vítr musel oblétávat prostor MTMA Náměšť.



Sotva jsem ho obletěl, letím dál po větru.

 

Dálnici jsem přelétl u Měřína a vzpomínal na svůj první dálkový přelet z Dačic až do Jeseníků, tady jsem tankoval, článek je ZDE.






Kousek za dálnicí se mi vyjasnilo a let byl hned veselejší. Hlavně to focení vypadalo lépe.









V dálce byla vidět nějaká silueta. Myslel jsem, jestli to není nějaký hrad, ale jistotu jsem neměl a raději letěl dál za svým cílem.







Jenže čím víc jsem se blížil k mému cíli, tím více houstly mlhy.










Doletěl jsem nad Šiklův mlýn a byl v mlze. U vedlejší vesnice bylo jasno, tak jsem sletěl níž, že mlhu podletím.



Jenže na Šikláku byla mlha až k zemi, na okraji byla vidět jen dráha od letiště. 



Zvednu se, občas je mezi mraky kousek vidět, pak to otáčím a letím na hrad Pernštejn, ten snad bude na nějakém kopci.


 







Na prvním kopci hrad nebyl, zvedám se na přeskok přes mlhu na další kopec a v tom mi GPS hlásí, že přelétávám cílový bod.



Slabě přes mlhu zjišťuji, že pod ní hrad opravdu je.

 

Otáčím to a letím zpět na Šiklův mlýn, kam snad za mnou jede Zdenka.



Tentokrát však letím proti větru, rychlost 15 - 20 km/h není nic moc.

 



Do cíle to nemám daleko, ale vypadá to, že už letím jen na benzínové páry.

  

Nakonec mi to těsně před Šiklovým mlýnem chcípne, ale dokloužu až k nim na loučku mezi dvěma letišti.






Zdenča už tam na mě čekala, dorazili i nějací dva kluci, že mě neviděli letět, jen přistát. Všem oznamuji, že zase natankuji a poletím. Přece jsem si to všechno nenafotil! :-)



Dnes tu mají zrovna závody v motokrosu, takže si ještě dělám alespoň pár fotek z jejich tréninku, který právě začíná.




Dali jsme si malou svačinku a okoukli balonáře, který nám tu zrovna ve velké výšce přelítával. Natankuju a znovu startuju.


 

Dělám si spoustu fotek Šiklova mlýna.

















Pak letím zase dál na hrad Pernštejn. Už vím, proč ten balonář byl tak vysoko. Do nějakých 500m nad terénem byla pěkně živá termika a dost to se mnou šilo. Mohl bych letět výš, ale když chci fotit, musím dolů.





Horší bylo, že dole nebyly žádné případné přistávací plochy, takže jsem si navíc musel hlídat výšku a případnou možnost přistání na vedlejších kopcích. Jenže jak jsem byl výš a přibližoval to foťákem, objevovalo se tam větší mlhavo.



I tak jsem si udělal spoustu fotek hradu, tady vám jich alespoň pár ukážu.











Dnes mi to už stačilo, nikam dál jsem letět nechtěl, i když jsem palivo ještě měl.

 
 

Takže hned za vedlejší obcí Nedvědice přistávám.



Zdenča čekala nedaleko a za chvíli byla u mne. Mraky rychle narůstaly.



Balíme a odjíždíme do Nedvědic do první restaurace na oběd.



Jídlo výborné, byli jsme spokojeni.

 

Vracíme se zpět, ještě fotím strašidelný zámek Draxmoor, kde jsme před pár lety byli s vnukem a bylo to taky super.



Při cestě domů vidím onu siluetu, ještě že jsem sem neletěl, je to jen nějaké silo. Postupně se kazí počasí všude.



A takhle jsem to dnes letěl!



Pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/