Je pátek 20.1.17 a včera
jsem plánoval, jestli někdo
se mnou nepojede do kopců sledovat východ slunce nad
mořem. Nejsou tu žádní romantici, od všech jsem
dostal košem a tak jsem si alespoň přivstal a sledoval ho
z baráku.
Na rozdílení nás chodí
čím dál míň a vypadá to, že pojedeme na SV část ostrova. Podle Slávka je tam
nejkrásnější létání u moře.
Jenže vítr si dělá, co chce a nedrží se předpovědí. Tady měřili směr větru.
Slávek nás nechá trénovat na Famaře a sám se jede podívat na plánovaný kopec.
Kdo dobře trénoval, nechá se na kopec vytáhnout a pak ho slítne, případně u něho i chvíli polítá.
Já to dost flákal a tak jsem rád, když se dostanu do půlky a mám toho dost. Jsem utahanej a zpocenej!
Sletěl jsem si to dvakrát a měl toho plný zuby. Kdo to má pořád vymotávat z toho místního hroznýho roští?!
Jenže Slávek naznal, že na severu to nepůjde, že máme zůstat tady.
Marta
je z Polska a
nechtěla, abych ji fotil, že jí to nejde. A prý jak
já jsem látal? Bylo mi
jasný, že to není o látání, ale o
létání, ale když jsem jí řekl, že mi to nejde,
že už jsem na to starej, tak prý proč by se neměla starat?
I ta polština
není jednoduchá! No nic, sbalil jsem to a pokusil se za
pomoci Zdenči odstartovat z podvrcholu, výš mne Honza
nechtěl díky větru pustit.
Mohl bych to svádět na špatný interval, ale vím, že jsem pár věcí udělal blbě a dole byl za pár vteřin.
Sbalil
jsem to do báglu
a chtěl s tím praštit. Pak mi to nedalo a
vyšlápnul jsem to až nahoru. Po
cestě potkávám druhou Novačku, která mi od
té mé první nese alespoň pití. Holky,
bylo to fajn, díky!
Nahoře mi to nedalo a šel jsem ještě dál, vždyť odtud startovali ti, co se pak vozili vysoko nad námi.
Nádherná velká startovačka a vítr né z boku, ale přímo na komoru. Paráda! Proč nás nevzali sem?
Nevím. Vítr tu byl silnější, ale pro většinu by to už nebyl problém a s případnou pomocí by to zvládli i ti ostatní.
Já to dal asi až na třetí pokus, pak jsem čekal, jak to díky větru půjde nahoru, ale byla to jen taková šmrdlačka.
Ale dalo se v tom udržet. Pak přišel termický závan a to byla ta správná chvíle! Zvedám se a jsem jak v jiném světě.
Nabral jsem nějakých 500m a pak mne napadlo, jak že se tu může vysoko létat? Letiště není daleko,
letadla tu bývají vidět, pozor na to, abych ho neviděl jak paragáni na tomhle
videu – koukni ZDE! Zatlačilo mne to nad TEGUISE, takže nedotáčím, jen si
udělám pár fotek a proti větru vyklesávám.
Našli jste tam pevnost, na které jsme byli včera? Díky mrakům pak nebylo moc vidět, ale tohle je jiný výhled!!!
Sklesám
zpět téměř nad
startovačku a otáčím to po hřebenech k moři. To je
to pohoří, které jsem viděl v místních
přihlášených přeletech jako nejlepší
(koukni ZDE)
a vypadalo to, že se tam díky počasí nedostaneme. Teď to
sice nebylo nejlepší, bylo to dost na kosu, ale
zkusím to!
O kus dál je další, tentokrát asi jen rogalistická, startovačka.
Ano, k těmto kopcům a nad moře jsem se chtěl celou dobu dostat a zadařilo se mi.
Potkávám tu i asi každodenně létající tandem, jenže ten startuje pouze tady někde dole.
Letí si to krásně samo, já se jen kochám,fotím a filmuju.
Pak na mne houkne
tandemář, aby mne upozornil, že mne podlétává. Mohl jsem si dříve všimnout
stínů, ale ne, byl jsem úplně v eufórii!
Možná jsem mohl letět dál, ale dál by to bylo ještě víc z boku a otáčel to i tandemář, takže to beru podle něho.
Nevím, co potom bylo se
mnou, ale jako když si člověk splní nějaký sen a dál už mu je to jedno. Nebral
jsem ohled na pískající vário, nezvedal se jako tandemář, jen jsem letěl zpět a
pořád fotil a užíval si nádherného výhledu i pocitu.
Měl jsem za to, že to zpátky doletím bez problémů bez termiky, jen po větru a blízko kopců na svahovačku.
Jenže to jsem se šeredně
zmýlil! Najednou jako by si Větrník i Termoska vyrazili někam na oběd! Nefoukalo
skoro nic a já šel pomalu ale jistě dolů.
Takže si ještě nafotím alespoň pár domečků a končím.
Po více jak hodince
přistávám, můj let je ZDE. Až
teď si nadávám, že jsem se měl u skal vyzvedat
výš, a později i doma, když vidím výpis
z GPS i natočené více jak půlhodinkové video, na pár záběrů se můžete
podívat ZDE. A kdyby tam tenhle přiletěl přede mnou, možná bych se k němu přidal, koukni ZDE. No nic, sám jsem si to .....
Dávám přeletové pivíčko, povolávám Zdenču a jdu to zase vymotávat ze zdejšího rostlinstva, které je tu všude.
Než se mi to povede i sbalit, Zdenča je tu a jedeme nahoru.
Možná někoho napadlo, že zase lítat, ale ne, jedeme do TEGUISE na oběd, létání mi už dnes stačilo.
Po jídle se ještě jedeme podívat dál na sever, tam jsme ještě nebyli. Tady je vidět i ta meteorologická stanice.
Dál nepojedeme, je to ještě kus, a co kdyby bylo ještě letovo? Vracíme se zpět na moji startovačku.
Tady se létá o sto šest!
Vybaluju to a zkouším odstartovat. Jenže na mne moc fouká! Nedokážu to udržet a
jak mi vyběhne nad hlavu, zvedne mne, předběhne a zbortí se náběžka. Pak mi ještě
pomáhali nějací Němci, jenže mne u země nepřidrželi, zvedlo mne to taky a sesypalo
se. Kdo ví, kdybych trénoval, jestli bych to teď zvládnul? Dal jsem asi sedm
pokusů a pak to vzdal. I balení ve větru není nic moc, ale to tu bylo denně. Naštěstí
mám šikovnou ESA (pro neznalé – Elitní Svozová Asistrentka),
takže si poradíme a
odjíždíme za naší partičkou dolů. Nejen že
stále trénují, ale spousta si jich taky pěkně
polítala a někteří se dolů dostávali pracně i za
pomocí oušek, prý to chodilo všude.
A
byli tu i tací, kteří
si po pěkném létání dávají
kořalku a k tomu doutník. Jen ho neměli čím
seříznout, zachránit je musela taky ESA!
A "polátala" si i Marta, teď se klidně nechala vyfotit.
Odjíždíme do CALETA DE FAMARA, většina na oběd, já se Zdenčou si dáme jen něco k pití.
Jenže když Zdenča
zjistila, že tu mají polévku, kterou si celou dobu přála, ale nikde ji neměli,
dala si ji i s ostatními. A když já zjistil, že Dimo má krásnou a chutnou
chobotničku, neodolal jsem a objednal si taky.
Tohle je kousek mé večeře. Byla fakt výborná! A polévku jsme si také všichni pochvalovali.
Ještě kávičku a pak poslední nákup, zítra odlétáme domů.
Ošetřit modřiny od popruhů a večírek s vínkem i spoustou elektroniky začíná.
Pokračování příště.