Letenky do Malagy sehnal Peter a spolu s Petrem Lacinou zajistil i auta. Za to jim oběma patří veliký dík.
Do Vídně, odkud letíme s Brussels Airlines (zpátečka 5.520,-), jedeme společně naším Tranzitem. Vyrážíme včas, abychom měli rezervu, kdyby něco. A vyplácí se nám to. Prší, na okreskách ledový déšť namrzá a docela klouže.
Ve Vídni parkujeme na hlídaném parkovišti Mazur. Jezdí odtud autobus na letiště á 15 minut a cena 80 euro/týden je taky rozumná. Je zima a prší, správný čas sbalit bágl a zmizet.
Let do Bruselu trvá
necelé 2
hoďky. Je to nízkonákladovka, tak jsem zkusila
připravit sváču do letadla a
není s tím problém. Housky, ovoce,
tyčinky i sušenky.
V Bruselu přestupujeme na letadlo do Malagy. Na letišti čekáme asi 2 hoďky. Nacházíme si pohodlná sedadla s výhledem na „naše“ další letadlo. Tak sledujeme, jak nakládají i naše mazlíky.
Tentokrát
let trvá 3
hodiny. Při naloďování si Honza
všímá, že nastupujeme do
stejného letadla, jako
ve Vídni. To nás nemuseli vykládat,
vždyť sedíme i na stejných místech,
jako
poprvé.
V
Malaze máme trochu
problém najít tu správnou
autopůjčovnu, ale nakonec je všechno v pohodě. Půjčujeme
si 2 Dacie Logan. Fotíme v jakém jsou stavu,
abychom se vyhnuli možným
problémům při vracení. V autě A (a kluci
trvají na tomto označení :o) ) jede
Petr Lacina, Petr Schaffer, Hudla a Vendelín. A v autě B se
usadilo JaHo a
Peter s Hančou.
Auto
A vypadá trochu jak barevná
hudba. Svítí jim snad všechny
kontrolky, které na palubovce mají, ale
autíčko
jede a tak směle vyrážíme na
Algodonáles. Hudla sice navrhuje, že objevil
poblíž Malagy nějaké
ubytování, ale ubytko už je domluveno, potvrzeno
a 1,5
hodiny cesty nám nevadí.
Náš pan domácí se jmenuje Gerhart Ganter. Je to němec, který přišel do Algodonáles víc jak před 30ti lety s rogalem pod paží, protože slyšel, že se tu dá lítat. Potkal tu svou ženu a vybudoval tuhle meku španělského lítání. On zajišťuje ubytování a o lítací servis se stará jeho syn. Jejich společnost se jmenuje GANTERFLY.
Ubytováváme se a vyrážíme do restaurace na jídlo. Sedáme hned do první hospůdky. Jídlo si můžete dát jak v plné porci, poloviční nebo tapas (menší než půl). Dávám si tapas rybí talíř. Jsou to ryby, kalamáry a nějaké rybí kuličky. Nedá se to sníst, je toho hodně... Už se těšíme, co nás tu čeká.
Náš pan domácí se jmenuje Gerhart Ganter. Je to němec, který přišel do Algodonáles víc jak před 30ti lety s rogalem pod paží, protože slyšel, že se tu dá lítat. Potkal tu svou ženu a vybudoval tuhle meku španělského lítání. On zajišťuje ubytování a o lítací servis se stará jeho syn. Jejich společnost se jmenuje GANTERFLY.
Ubytováváme se a vyrážíme do restaurace na jídlo. Sedáme hned do první hospůdky. Jídlo si můžete dát jak v plné porci, poloviční nebo tapas (menší než půl). Dávám si tapas rybí talíř. Jsou to ryby, kalamáry a nějaké rybí kuličky. Nedá se to sníst, je toho hodně... Už se těšíme, co nás tu čeká.
Pokračování
příště.