PG a PPG 25.3.17

Když se nedaří, tak se nedaří. Dnešní den si to vybral pořádně a doufám, že taky na dlouho! Počítejte se mnou. Podle předpovědí mělo být v sobotu 25.3.17 krásně letovo, taky se na vlekání přihlásilo dost zájemců. Abych mohl vyrazit i já, musel jsem odmítnout ranní krosnění s Martinem a doma ještě dopoledne bílit obývák. Provokatér mi nezapomněl alespoň zakroužit nad barákem. (1.)

Před polednem jsme se scházeli v Radkovicích. Vlasta se pochlubil se svým novým křidýlkem.

Náš odviják není provozuschopný (2.), auto také ne (3.), naštěstí Vlasta s Boeingem zapůjčili jiný a auto použil Vlasta své. Zkouška trhačky dopadla dobře.

První startuje Jiří, nezbednou šňurku v galerce počítat nebudu.

Ovšem brzda špatně fungovala, takže výška špatná (4.), a pak nešlo navíjení. (5.) Takže se flákáme a čekáme na opravu. Ani počasí nefungovalo jak mělo, rychle se nám zatáhlo vysokou, pofukovalo různě, občas i do zad. (6.)

Pak startuje Vlasta, moc se mu nedaří a dělá první jarní brázdu. (7.)

Je třeba se na to posilnit, většina ani neobědvala, a tyhle loňské zásoby jsem našel v pultíku.

Při dalším pokusu se nám na odvijáku utrhlo ramínko (8.) a tak s tím Boeing odjel za Zbyňkem do dílny.

Konečně je opraveno a vleká se. Jenže termika nikde!

Zájemců o vlekání je dost a tak odjíždím, že se alespoň pořádně proletím s krosnou.

Doma vše naložím a jedu na louku přes les, abych se vyhnul případnému blátu u rybníka. Tady potkávám zajímavou stopařku, Bohužel jsem si ji zapomněl vyfotit (8.), fotku jsem stáhnul alespoň z autokamery. Prý zabloudila, tak jsem jí řekl, kde je a ona zjistila, že potřebuje jet na druhou stranu, než jedu já (9.!). No a u výjezdu z lesa je to řádně zorané od traktorů, málem jsem tam zůstal, pěkně to zmazalo i auto (10.).

Startoviště dobré, pěkně z kopečka, jen divočáci tu pěkně řádili a tak hledám část bez drnů, aby se nechytaly šňůry.

Ještě se domlouvám s Martinem, že on teď nemůže, až později, a že poletím do Telče, tam se pak můžeme potkat. Celou dobu nefoukalo, jen co jsem se připravil, začalo dunět. Jak to ubralo, startuju, jenže hned nalítávám pěkný stoupák! (11.) Kde se vzal? Později zjišťuju, že se to rozchodilo i na Radkovicích a Jiří dal přeletík, koukni ZDE.

Abych vyfotil řádně rozrytou louku, otočím to zpět a vlítnu si do toho znovu. To není smůla, to je vlastní blbost!

Peč

Ještě zamávat manželce u baráku a Karlsonovi na hřišti, dnes tam mají fotbalisti brigádu.

Při cestě na Telč volím cestu přes Volfířov, Kozleek utekl z vlekání s tím, že alespoň u baráku dokončí dlažbu.

Hostkovice

Jenže pak mi přestal fungovat foťák! Několikrát jsem ho zkoušel, pořád hlásil chybu objektivu, dokonce jsem s ním jemně poklepával po helmě, nic, pak i ostřejc po krosně, ale nerozchodil jsem ho. (12.) No nic, slítnu níž, zamávám Michalovi a holt ho nevyfotím. Slítl jsem, ale zbytečně, on tam vůbec nebyl! (13.) Takže se zvedám a letím na Telč. Jenže cestu mám přes pěknou nasvícenou stráň, snad tam zrovna nebude stoupáček. Byl a pořádnej! (14.) Takže ho raději točím a dokonce úplně vypínám motor. I s ním tam mám dvoumetrové stoupání. Když se to zklidňovalo, chci zase nastartovat motor, ale to se mi už nepovede a musím nouzově přistát. (15.) Loučka pěkná, přistání dobrý a zkouším alespoň rozchodit foťák, což se mi podaří. Ale co dál? Ve vzduchu je to hodně živé a vítr stále zesiluje. Nakonec to nevzdávám, startuju a letím dál.

Ta chuť mne brzo přešla, letělo to stále pomaleji a házelo to jak na zkušebním býkovi. Fotím Kostelní Vydří a letím zpět na přistávačku. Foťák zase zlobí, občas nahlásí chybu, aby nemusel makat!

U Peče potkávám Martina a uvědomuju si, že vítr slábne a nehází to tolik. Přeci jen se hodně zatáhlo.

Takže myšlenku na rychlé přistání opouštím a letíme spolu na Dačice.

On to má o dost rychlejší a tak je hned nahoře, dole, napravo, nalevo, mám co dělat, abych ho vůbec uhlídal.

Nad Dačicema letím níž nafotit Lence pracoviště.

Pro jistotu i z druhé strany.

Ještě náměstí.

A hlavně nesmím zapomenout, jak mi dnes Boeing kladl na srdce, vyfotit Miloše na stavbě.

Udělal jsem to dobře? Ale zatím to vypadá jen na letní terasu.

Pak se vyzvedávám a hledám Martina. Jenže se mi někde úplně ztratil. Takže to otáčím domů. Až později jsem ho uviděl nezvykle vysoko a pak mi řekl, že mu to na chvíli chcíplo (16.), takže měl obavy a proto si raději držel výšku a letěl domů.

Ještě omrknout Káju, jak jim to jde. Později mi poslal pár fotek, tady jsou alespoň dvě na ukázku.

Že mi na přistání větřík úplně zvadnul, dokonce možná i dýchnul zezadu, a pak se zase normálně od SV rozfoukal, už ani počítat nebudu. To samé se sluníčkem, které chvilku po přistání zase vylezlo. No a že jsem se tedy nevracel přes les, ale zkusil to kolem rybníka a tam projížděl vrstvou bláta, které jsem pak měl až na střeše, ....