PG 2.4.17

V neděli 2.4.17 nám naštěstí vylepšili předpovědi počasí (možná to 1.4. byl jen Apríl) a tak jsme si tentokrát dali sraz u Rancířova.

Před Slavonicemi už točili dravci a za nimi Martin. Akorát přistál, tak jsme jen krátce pokecali.

Můj oblíbený zámeček s továrním komínem v Písečné.

Na Rancířově první přípravy.

Jenže na rozdíl od předpovědí nám stále fouká obráceně a tak se jedu podívat na druhou stranu.

Tady to vypadá dobře a na ten SV vítr se nám tu bude dobře startovat. Všichni se přesouvají za mnou.

Jen pro jistotu kluci odsekávají kousek křoví, sekyrku měl Vlasta v autě.

Zkontrolovat a nastavit max. tah. Počasí nám moc nepřeje, místo kumulků tu máme jen vysokou.

I tak se Boeing obléká jak na velký přelet. Teda Vlasto, co je to za chování?!

Jenže za chvilku je zpátky. Po něm jdu já, odpínací výška přes 600 m a alespoň trochu se vozím.

Zanáší mne to pomalu nad Rakousko.

Nebyl jsem tam dlouho, ale pěkné to bylo, můj let je ZDE.

Jaro je tu a pěkné počasí využívají i motorkáři. Mezi tím pro mne přijel František.

Vlasta jde zase prohánět své nové křidýlko, zatím nejsou velcí kamarádi, musí si na sebe zvyknout.

Vypadá to, že s náma létá i nějaká muslimka, ale né, je to Lenka a prý je normální. :-)

Jirkové zatím ve vzduchu bojovali, Beránek to vzdal a přistává, zato Volfschütz to vybojoval a vydává se na přelet.

Začínají se k nám přibližovat kumulky a to je dobře.

Po Boeingovi startuju já, na odvijáku nic moc, žádný lepší stoupáček nepotkávám a tak se po odpojení neotáčím, ale letím dál. A vyplatilo se! Po chvilce nalítávám stoupák, zvedám se. A jelikož Boeing tam asi neměl nic moc, letí ke mně. Oba točíme a já dělám spoustu fotek.

Domlouváme se, kam poletíme dál a já že poletím za ním. Jenže stále klesá a jelikož já tam něco potkávám, zůstávám tam. Jenže Boeing se pak pěkně zvedá až k mrakům, které konečně dorazily až k nám, zato já se mořím hluboko pod ním.

Tady je zase zámeček v Písečné, jen z jiného úhlu.

Ale většina mraků je dál na západ, za náma je spíš jasno.

Podle políček je poznat, kdy jsme v Čechách a kdy v Rakousku.

U Slavonic nalítávám pěkný výtah, nakonec z pod mraku musím vylítnout dřív, aby mne nenasál. Boeing je nedaleko a zvedá se pomaleji.

Slavonice

Jenže kam dál? Tady se to přede mnou rozpadá a tak to stáčím na sever, blíž k domovu.

U Lidéřovic se zase zvedám, Boeing to od Slavonic vzal rovnou na západ.

Jenže díky focení to otáčím na druhou stranu, trochu jsem se zapomněl a klesám. Takže to beru pod další mrak, kde se zvedá Boeing, ale mně se už nedaří.

Stále klesám a s malou výškou už nemohu ani nad les, takže to raději otáčím a přistávám u Matějovce Mírovi za barákem, můj let je ZDE.

Míra s Evčou jsou doma a pěkně mne přivítali. Přeletové pivíčko jsem měl vypité už z prvního letu, tady jsem dostal nové. Ještě že jsem si přistál tady! :-) Ve vysílačce slyším Boeinga, jak si se slušnou výškou dává návratovku (takže mi pil krev, měl jsem raději letět s ním), a Jirku B., jak si letí dál k Nové Bystřici. No a Jirka W. dával taky návratovku kolem Telče, naše všechny přihlášené lety z Rancířova jsou ZDE.

Míra mne pak vzal autem domů, počasí bylo stále pěkné.

V Českém Rudolci jsme ještě potkali Vlastu s Janou, zrovna vyšli z hospody, kam vyrazili na velké řízky. Vlasta moc nepolítal a tak si tímto vylepšil náladu. Snad to vyjde příště!

Díky všem za pěkné letové odpoledne a hlavně velké dík Janče za vleky, Františkovi za první svoz, druhému Františkovi za odvoz našeho auta do Peče, Marečkům za uvítání a pivíčko, a Mírovi za odvoz domů. Dík patří i těm, co nedorazili, měli jsme alespoň větší šanci na polétání.