Ve středu dal ve vzkazech Boeing návrh, že bychom na víkend mohli vyrazit na létací výlet do Rakouska na Bischling. Hned se přihlašovalo více zájemců a tak se domlouvalo i více aut. Takže v sobotu 27.5.17 si všichni brzo ráno dáváme sraz na různých místech s odjezdem na tři dny. My původně byli domluveni čtyři, ale večer nám ze zdravotních důvodů odpadl jeden a druhý ráno před odjezdem, takže od nás odjíždíme před půl pátou jen já s Jirkou Beránkem.




U Salzburgu je pěkný létací kopec Gaisberg, startovačky má na tři strany, kdysi jsem tu občas létal s Oldou, ale teď sem od nás nikdo nejezdí a tak mu jen zamávám a zavzpomínám. A dojeli jsme zajímavý stroj – motorka se sajkou a za ní ještě přívěs.



A jsme v našem údolí, nad tímto hradem občas létáme.



Jsme tu brzo a tak se jdeme do kempu ubytovat. Brába nám tu domluvil spaní v domečku a vypadá to dobře.




Otvírám buchty od manželky, ty mám povolené, na druhé nesmím ani pomyslet, ty si někdo u Zdenči přímo objednal.



Doráží druhá partička – Vaňous, Brába a Petr i s vínem.



Pohled z našeho kempu a při cestě nahoru přistávačka pod lanovkou.



Tady už čeká třetí partička – Boeing, Kozleek, Jirka a Pavel.




Při posledním výletu jsem u Boeinga zapomněl kšiltovku. Teď mi ji dovezl, ale prý mi ji chtěl vyhodit, že je hrozná.



Pár pilotů je už vysoko nad náma a škola PG taky na nic nečeká. To my jo, není kam spěchat. A je tu i sníh!




Jen Brába to nevydržel, má v plánu velký přelet a tak když musíš, tak musíš!

 

Postupně tu přibývají další a další Češi, němčina je tu asi na ústupu. :-)



Dvě fotky od Jirky B., prý abych taky někde byl. Jen nevím, co mají proti takové krásné pokrývce hlavy!?







Vybalujeme a jdeme na to. A bylo to výživné i hned nad startem!




Párkrát jsem tu už byl, ale nikdy daleko nedoletěl, při každém větším pokusu jsem někde vyhnil, např. ZDE a ZDE.



Opět to nevypadá nejlíp, ale ten níž pode mnou je asi v klidu a tak letím s ním. Pak se krásně vyzvedáme!





Můj vysněný cíl je Dachstein, tentokrát to snad už vyjde.








A jsem tu! Cíl splněn, popoletím ještě kousek a zkusím návrat.



U Dachsteinu jsem už jednou byl, ale ze Stoderzinkenu, článeček byl ZDE.



 







Paráda, chodí to pěkně, jenže pak mi nějak moc upadlo křídlo a měl jsem o zábavu postaráno. Ještě jsem koukal pod sebe, jestli nemám hodit záložku. Rozchodil jsem to, ale ruce se mi dlouho klepaly a bál jsem se pouštět řidičky. Než jsem to rozdejchal, tak za 35 minut letu jsem zvládnul udělat jen jednu fotku! Tady už je to zase lepší. :-)



Dál už letím jen kousek a pak se vracím.






Větroňů tu dnes létala spousta.




Kozleek byl stále výš než já a krásně si tu poletoval. Pak na mne čekal a tady se ptá, kde jsem. Říkám, že nad vodárnou, ale prý kecám, nad vodárnou je on a já že jsem na druhé straně údolí. Po letu podle GPS zjišťujeme, že jsme byli u vodárny oba, já asi 200 m jižně a on 150 m severně, takhle nás to zmátlo a já prohrál pivo, že on byl blíž.





Tady potkáváme pěkné výživné stoupání až do 3.200 m n.m., občas to chodilo k 7 m/s.

 


Přeskok na Bischling.




A poletování kolem místních hor.


 
 


 



Pavel




 



Prolétnutí nad hradem a návrat údolím ke kempu.






Přistání v pohodě, údolka slabší, zato pivo bylo pěkně vychlazené. Můj 4,5 hodinový let je ZDE.



Na přistávačce bublal traktor a po chvilce přišla paní a zatáhla mne do stodoly. Dopadlo to dobře, koukněte!






Jirka už byl s autem v kempu a tady přistává Michal.




Dorazil pokecat i majitel traktůrků a že jeho syn létá s Boeingem 777. Že s Boeingem létáme i my, to jsme mu už nevysvětlovali. :-)



Pavel přistává také v kempu.

  

Přijíždí i ostatní a rozjíždíme večírek.






Další Češi a že dnes byli lyžovat a zítra jdou do ledové jeskyně. Prý je to tu nedaleko a je nejlepší v Evropě, odkaz je ZDE. Třeba se na mé stránky kouknou a pak mi i nějaké fotky z jeskyně pošlou. Co vy na to?




Ještě se vracím k traktůrkům, abych navedl Brábu po osmihodinovém letu na přistání do kempu, jeho let je ZDE.



Nabízíme mu maso, pivo, víno, kořalku, ale dává nám košem, prý si dá jen něco lehkého a na to nealko, aby zítra mohl zase dlouho letět. No nevím, stojí to za to? A díky tomu, že jsem si vzpomněl na jméno Leontýnky, musela si ode mne dát mandlovici.



Masíčko jsme dostali od Petra, že měl narozky, jen nevím, kolikáté. Ještě přihlásit lety, to je důležité.



Dorazil i Pavel s manželkou.



A zase se bavili na můj účet, hlavně čepička jim nedala pokoj. Něktří u mne mají hodně mínusových čárek, viď Michale!



Jak se dnes létalo na Bischlingu je vidět ZDE.

Pokračování příště.

Pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/